Článek
Jitka Šimková absolvovala odběr separací ze žíly. Musela kvůli tomu jet do Plzně, kde se nachází jediné akreditované pracoviště v rámci ČR. "Darovat dřeň mne přiměla fascinace z faktu, že jsem možná jediná, kdo může v danou chvíli někomu zachránit život," svěřila se dárkyně.
Způsob, pro který se rozhodla, je složitější v tom, že je nutné několik dní předem stimulovat vyplavení kmenových buněk injekcemi růstového faktoru. Oporu měla a má podle svých slov v manželovi, který je rovněž dlouholetým dárcem.
Lubomír Chovanec z Neubuzi zvolil klasický, tzv. přímý zásah z pánevní kosti v celkové narkóze, který je podle něj sice o něco bolestivější, ale tělo se prý po něm zase rychleji zotaví. „Včetně cesty do Plzně a návratu domů mi celá akce zabrala čtyři dny. Po odběru to trochu pobolívalo - asi tak, jako když spadnete a narazíte si hýždě, takže na zpáteční cestě autem jsem místo vpichu cítil. Díra se ale brzy zahojila. Myslím, že velkým nepřítelem dárcovství je zbytečný strach,“ podělil se o svou zkušenost mladý muž.
Jejich statečnost ocenil v minulých dnech i hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák. "Vůči dárcům vnímám velikou pokoru, protože jsou schopni úžasné oběti,“ konstatoval hejtman, který zároveň ocenil i práci Zdeňky Wasserbauerové, která se řadu let věnuje náboru nových dárců.
Oba dárce odměnil pamětními medailemi, knihou a dárkovými koši.