Hlavní obsah

Socha Svobody i Skanderbeg s kozí hlavou patří k albánskému městu Lezhë

Novinky, Vratislav Konečný

Několikametrová Socha Svobody se tyčí na prostranství před moderním hotelem v letovisku Shëngjin, součástí města Lezhë na severu Albánie. Na plážích se rekreují většinou místní, zahraničních hostů je tu, zatím, pomálu. Ale turistika sem táhne, ceny ještě mírné, to nebude určitě trvat dlouho.

Foto: Vratislav Konečný

Symbol svobody či atrakce?

Článek

Socha s pochodní má zřejmě vyjadřovat touhu po svobodě, která Albáncům za vlády diktátora Hodži chyběla, nebo se jim zdála jako vhodná dekorace, která zhonosní místo.

Skanderbeg je všude

Bojovník proti Osmanské říši Skenderbeg (1405-1468) má ve městě od roku 1981 mauzoleum. Sochy „Draka z Albánie“ najdete ve všech větších městech, někde jsou i jezdecké, jako například v Tiraně nebo jeho rodném Krujë. Tady sídlil v pevnosti, odolávaje nájezdům Osmanů.

Zrekonstruovali ji v 60. letech minulého století, ve velkolepém památníku je Skanderbegovo muzeum.

Pokud nemusíte sochy, určitě si lokněte skvělého koňaku nesoucího hrdinovo jméno. Ten nabízejí všude.

Důležitý obchodní bod

Lezhë je jedním z nejstarších albánských měst, postavili ho kolem řeky Drim. Tudy vedly obchodní stezky, na kopci stojí rozvaliny mohutné pevnosti, mauzoleum zbudovali u úpatí. Ke hradu vede pohodlná asfaltka, pohodlná, pokud se vezete, ve vedru, jaké panovalo při pěším výstupu, docela vyčerpávající.

Na vozovce jsem minul dva mercedesy, šest koz a dvě kravky. Albánská idyla. Auta spěchala, zvířata věděla, že ve vedru se nemá cenu honit. Ani za pastvou.

Hrad je prastarý, skládá se hlavně z obvodových zdí a výhled je nádherný. Na jedné straně moře, na druhé vysoké kopce. Dnešní vzhled pevnosti pochází z let 1515-1521, kdy ji zmodernizovali Turci.

Na území se střídali Makedonci, Ilyrové, Římané. Město drželi i Benátčané, ale nezůstaly tu žádné památky. Jen kolem mauzolea je pár vykopávek.

Když to tu roku 1478 obsadili Turci, bylo město stále strategickým bodem, v Osmanské říši zůstalo až do roku  1912. Jeho význam ale spolu s krizemi v osmanské říši upadl.

V roce 1979 zasáhlo město silné zemětřesení, pobořilo značnou část staré zástavby.

Po pádu komunismu se tu snaží zapojit se co nejvíce do turistického ruchu. Albánci zjistili, že tady jsou prozatím pozadu a nabízejí se jim solidní investice.

Co sem láká hlavně místní, je Skanderbegovo mauzoleum. Jiří Kastiori, alias Skanderbeg, v osmanské armádě vycvičený voják, albánský šlechtic, sjednotil albánské klany, zde zemřel na malárii.

Turkům odolával 26 let. Měl helmici ve tvaru kozí hlavy, ve dvacátých letech minulého století zdobila i vlajku. Helmu můžete vidět ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu.

Čekají na turisty...

Na pobřeží roste řada moderních hotelů, což je sice výhled dobrého zisku, ale mohlo by to také přinést přeplněnost destinací. Zatím je tu pohoda.

Město Lezhë je moderní, s příjemnými kavárnami, restauracemi. Najdete tu řadu obchodů se západním zbožím. Pobřeží nabízí hotely, odvrácená strana za nimi není zrovna čistá, ekologie není slovo, které by tu bylo frekventované. Ale na plážích tu nepořádek nenajdete, o to se stará četa poklízejících.

Na konci letoviska leží bývalá vojenská základna s rezivějícími vraky lodí a techniky. Tristní pohled, ale lepší než kdyby byla někde nasazena.

Výběr článků

Načítám