Smuteční, téměř dvě stě let starý kočár je pro majitele rodinným stříbrem

„Tento kočár pořídil spolu s dalšími dvěma můj dědeček Vítězslav Svoboda, když v roce 1932 zakládal pohřební ústav. Už tehdy byl prý starý skoro sto let,“ prozradil majitel pohřební služby, který po předcích zdědil živnost.

Kočár považuje Vítězslav Dernický za rodinné stříbro, také kvůli jeho pohnutému osudu. „Dřív býval pohřební vůz v každé vesnici. Pak ale v padesátých letech pořídili do komunálů pohřební auta a kočáry zlikvidovali. Nám vzali dva, odvezli je ke hřbitovu, zasypali slámou a zapálili. Tenhle jsme zachránili, protože byl schovaný u souseda ve stodole,“ popsal osud černého skvostu. Ten s otcem vybrali proto, že byl zasklený. A původní skla má dosud.

Na jaře letošního roku prošel kočár renovací u Václava Obra, majitele Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem.

"Z mého pohledu je to velice zajímavý povoz. Má totiž předimenzovanou točnu, která ovládá přední kola. Ta se mohou natočit až do devadesáti stupňů, takže kočí je schopen se s ním otočit na místě,“ netajil se potěšením známý sběratel a restaurátor. Podle monogramu, který našli na očištěných pérech, černého krasavce vyrobila přerovská firma Weigel.

Václav Obr vybavil majitele také podrobným návodem, jak o kočár pečovat. „Třeba lak je nutné po každém použití vozu otřít měkkým hadrem namočeným do lněného oleje. Kožené polstrování na oji se zase musí po každé jízdě omýt. Koňský pot a moč jsou totiž velmi agresivní, kůže by ztvrdla a popraskala,“ vysvětlil s tím, že dobrý kočár vydrží při správném ošetřování nejméně dvě stě let.