Článek
Smrtelné historky jsou složené ze tří povídek - Antonio Cacto, Maják, Velkej chlap a tří krátkých blackoutů Na draka. Vždy se v nich setkává něco velice malého s něčím velmi velkým (rytíř s obřím drakem, skřítek s člověkem, drobounký Profesor s kravami, dva gangsteři s Velkým Chlapem). Všechna tato setkání končí hrdinskou smrtí malé ústřední postavy. Každá část filmu je vyrobena jinou technologií a je jiného žánru, takže i na stěžejní témata filmu – hrdinství a smrt – nahlíží pokaždé z jiného úhlu.
„Na jedné straně v gagovém blackoutu může hlavní hrdina umřít třeba třicetkrát a vás ani nenapadne ho litovat, naopak se budete zvrhle těšit, odkud to na něj dopadne příště. Na straně druhé vás smrt jiného hrdiny může dojmout až k slzám,“ prozradil režisér a výtvarník filmu Jan Bubeníček, na co se divák může těšit, a dodal: „Odjakživa mě bavila představa, že najdete nějakou dírku ve zdi nebo kukátko a zjistíte, že za ním existuje celý svět, o kterém jste neměli ani ponětí. Z tohoto kontrastu očekávání a skutečnosti vznikly všechny náměty Smrtelných historek.“
Film vznikal 6 let a objeví se v něm i výrazné herecké osobnosti. Obě hlavní role v povídce Antonio Cacto ztvárnil Jan Budař. Hraje nejen Josefa, ale svůj pohyb propůjčil i skřetovi Antoniovi, který byl pak následně doanimovaný do finální podoby.
Pavla Landovského obsadil režisér do jeho poslední filmové role vlastně náhodou. „Hledali jsme herce, který by zahrál roli podivínského samorostlého dědečka. Když jsme narazili na aktuální fotografie Pavla Landovského, došlo nám, že to je prostě on. On nemusel podivína hrát, on v nejlepším slova smyslu podivín prostě byl. A něco na něm bylo hrozně podobné skřítkovi Antoniovi,“ vzpomíná režisér na natáčení s hereckým bouřlivákem.
Třetím hercem ve filmu je známý grafik a člen Pražské pětky Aleš Najbrt v osudové roli Velkého Chlapa ve stejnojmenné povídce. Kromě nich se ve filmu představí celá škála loutkových a animovaných hrdinů. „Mám rád všechny ty umanuté prcky, o nichž film je. Baví mě nadšení, s jakým po hlavě letí proti zdi bez ohledu na následky a zdravý rozum,“ přibližuje Jan Bubeníček aktéry svých Smrtelných historek.
