Článek
Jako téma sezóny 2018-2019 padla volba na Sny. Tím prvním a velkým je Sen o budoucnosti českého národa. Vznik samostatného státu patří k nejzásadnějším událostem našich dějin, a právě Libuše je operním dílem nejvhodnějším k oslavě významného výročí, současně i velkým snem. Je symbolické, že nová inscenace bude odehrána na brněnském výstavišti, které se jako nový areál otevřelo v roce 1928 Výstavou soudobé kultury představením úspěchů desetiletí Československé republiky.
Rekonstrukce Janáčkova divadla vedla k nutnosti hledání náhradního prostoru. Díky tomu byly objeveny mimořádné inscenační možnosti na výstavišti, kde bylo sehráno již několik úspěšných představení. Pro Libuši by měl dát Pavilon P zvlášť vhodné podmínky.
K inscenaci prozradil režisér Jiří Heřman: „Inspirací se stalo slavnostní představení Libuše z 22. 12. 1918, které bylo věnované našemu prvnímu prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi, muži, jenž položil základy našeho demokratického státu. Jeho ideálům a myšlenkám jsme stále v krátkém životě našeho svobodného státu hodně vzdáleni. Naše inscenace bude směřovat k hodnotám naší společnosti a věřím i k naději našeho státu, jež jasně určil T. G. Masaryk… Protože slavíme založení Československé republiky, naše inscenace začíná zde, v roce 1918, kdy Národní divadlo odehrálo 22. 12. slavnostní představení Libuše pro Tomáše Garrigua Masaryka v hlavní roli s Emou Destinnovou. Když slyšíte slavnostní fanfáry této opery, představíte si okamžitě příchod pana prezidenta, mně evokují naší minulost, přítomnost a budoucnost.”
Dirigent Robert Kružík, který dílo nastudoval, nabídku velmi zvažoval, jde přece o dílo svěřované tradičně starším, zkušeným dirigentům! Dospěl nakonec k rozhodnutí, že by mohl nastudování „vtisknout nádech mladosti a zároveň obrovské radosti z víry v budoucnost.“ Tvůrcem scény je Tomáš Rusín, kostýmů Zuzana Štefunková-Rusínová, světelný design Daniel Tesař a pohybová spolupráce Kateřina Nováčková. V hlavních rolích: Lucie Hájková (Libuše), Jiří Hájek (Přemysl), Alžběta Poláčková (Krasava), Pavol Remenár (Chrudoš), David Růžička (Šťáhlav), Jan Šťáva (Lutobor), Roman Hoza (Radovan) a Václava Krejčí Housková (Radmila).
Smetanova Libuše je národním dílem, vskutku snem i mýtem, je dnes nepodstatné, oč, kromě známé pověsti, se opírá námět libreta. Podstatné je, že jde o dílo vybízející národ ke svornosti s vírou v budoucnost. Je dílem národním, uváděným o slavnostních příležitostech. Představení, které by si neměli nechat ujít nejen důvěrní přátelé hudby a opery.