Článek
Sociálně-kritická próza Adama Georgieva se odvíjí na pozadí vztahu dvou literátů, mladého spisovatele a zralé spisovatelky. Vztahu silného a metafyzického, který se však postupně začíná propadat do hlubin nejen osobního a profesního rozkolu, ale také generačního sporu. Ona je vězněnou disidentkou a významnou představitelkou roku 1989, on je autorem etablujícím se až dlouho po něm. Tam, kde ona je loajální k novému režimu, neboť stála u jeho zrodu, on říká v rozhovoru pro zahraniční deník: „Dal bych přednost cenzuře před diktátem trhu“. Z oboustranného citu se stane zápas, zápas o bytostnou historickou identitu, o cenu vlastního utrpení každého z nich. Relativitu svobody a vhodnosti uměleckého prostoru.
Hollandová a Georgiev spolu již v minulosti navázali tvůrčí spolupráci, když režisérka rimbaudovského snímku „Úplné zatmění“ napsala předmluvu k jeho knize „Arthure, ty děvko umění“ (Dopisy Paula Verlaina Arthuru Rimbaudovi) z roku 2010. V rozhovoru pro deník Právo (6. 8. 2011) Georgiev citoval slova z jejího dopisu: „Zdravím Vás vřele, poslední dopis byl skvělý. Agnieszka.“
Adam Georgiev (1980, Praha) je český básník a prozaik. Upozornil na sebe především básnickou sbírkou „Básník Trýzeň Kat“, za kterou získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v Lidových novinách, a homosexuální prózou „Planeta samých chlapců“ (2008). Mariusz Szczygiel v knize „Udělej si ráj“ napsal, že „Georgievovy knihy jsou knihami o hodnotách“. V Polsku je Georgiev více oceňovaný než u nás, vydává ho prestižní Krytyka Polityczna. Na Jagellonské univerzitě v Krakově také vznikla diplomová práce o jeho tvorbě.
V knize "Večeře u spisovatelky", jejíž postavy, jména a děje jsou údajně smyšlené, se objevují jména jako Havel, Kundera, Kohout, Vaculík, Fuks, Gott, Hutka, Chuchma, Kraus, Viewegh, Hůlová, Trefulka, Křivánek, Dostál, Žáček nebo Fibingerová.
Knihu vydává pražské Nakladatelství Petrklíč.