Článek
Hamroň a Mamut jsou sochy Michala Olšiaka, žďárského rodáka, které najdeme nejen na Žďársku, ale tady jich je nejvíc. Někdo sochy zatracuje jako kýč, ale ve většině případů se líbí, upoutají a oživují krajinu a jsou téměř nezničitelné.
Na konci Hamrů, v místě, které s nazývá Samotín, se nachází historická hranice mezi Moravou a Čechami. Říká se zde "na konci světa," Olšiak tu také zanechal jednu z plastik, vojáka ve strážní budce. Hranici střeží obrovská moravská orlice a český lev.
Hamrů tu byla řada, všechny zanikly
Než dojdete ke Šlakhamru, minete Rozštípenou skálu, výrazný útvar se skalní puklinou. Je zde několik lezeckých cest, hojně využívaných, když jsem šel kolem, chlapi byli zrovna ve stěně.
Hamry na Žďársku se připomínají již ve 13. století, v okolí se tu těžily rudy, Šlakhamr zvaný také Brdičkův mlýn je znám od roku 1694, současný objekt je ale klasicistní přestavbou z 19. století. Podle mapy v jedné z místností bylo hamrů na vodních tocích více, ale nic se nezachovalo s příchodem nových technologií.
Šlakhamr se spojuje s Niklasem Flexlinem, rychtářem v Německém Brodě (nyní Havlíčkově Brodě), který byl nájemcem. Současně existovaly další hamry v blízkém Najdeku (Václavův hamr), v Dolních Hamrech (Fiklův hamr) a Horních Hamrech (Frendlův hamr).
Nakonec se přestalo i mlít
Provoz Šlakhamru trval až do poloviny 17. století. Pro pozdější období se hamr neuvádí, vždy jen grunt či tvrz s mlýnem (1694, 1742). Mlýn tu skončil před druhou světovou válkou. Za Protektorátu Čechy a Morava mlýn jen šrotoval a k pohonu zařízení sloužil stacionární spalovací motor.
V 50. letech polnosti a ostatní pozemky rodiny Brdičků (kromě parcely mlýna a předzahrádky) převzalo JZD. O roku 1976 je v majetku Technického muzea v Brně. V roce 2000 bylo provedeno statické zajištění objektu a zahájena stavba technologických zařízení hamru.
Expozice se vztahuje samozřejmě k hamernictví, jsou tu dvě kola ve vantrokách, buchar, zařízené sednice, výstava o těžbě a zpracování kovů. Jedna místnost představuje pálení dřevěného uhlí, pod střechou na dvoře je malá výstavka hospodářských strojů.
Část expozice se věnuje posledním majitelům, rodině Brdičků.
Otevřeno je do konce září.
