Článek
Maranatha měla opět šťastnou ruku, když po Deonu Kippingovi, Claesovi Wegenerovi a Brianu Fentressovi letos sáhla po Joakimovi a jeho písních. Pokornější a trochu klasičtější poloha jí moc sluší, a i když samozřejmě víte, že jsou nejlepší, tak slyšet je zpívat „Nejsem víc než ty“ bylo prostě dojemné.
Sbor existuje od roku 2005, využívá zázemí pražských adventistů, v jejichž modlitebně se také závěrečný koncert konal, má unikátní systém několika dirigentek a velmi dobře ho vede Marek Jonczy. Protože je Maranatha stále otevřená novým členům, tak si sama vychovává dostatek dobrých sboristů i potenciálních sólistů. Její doprovodná kapela je naprosto profesionální, některé její členy můžete vidět také v úspěšné funkové formaci Top Dream Company.
Dynamický Joakim Arenius se proslavil ve švédských JOYBELLS - jednom z prvních evropských gospelových sborů, který existuje už od roku 1963. Pod jeho vedením sbor začal hrát v rádiích a spolupracovat s celou řadou významných švédských umělců.
V roce 2004 Joakim založil moderní gospelovou formaci PRAISE UNIT složenou z devíti zpěváků a pětičlenné kapely, o čtyři roky později si je jako předskokana ke svým evropským koncertům vybral samotný Kirk Franklin. Mně osobně se nejvíc líbilo to, jak mužný i citlivý zároveň dokáže při dirigování být, jeho práce se sborem i s publikem je jedinečná a něco podobného jsem zatím zažila jen s dánským Runem Herholdtem.
Kromě Joakima se gospelového kempu na Vysočině zúčastnili také domácí lektoři, kteří nabídli účastníkům velký výběr zajímavých workshopů - letos to byl třeba sólový i doprovodný zpěv, muzikálový tanec, stage performance, kytarový band nebo street dance.
Závěrečný koncert Marantathy a jejích hostů mě bavil, znám tam spoustu tváří a užívám si jejich radost ze zpívání spolu s nimi. Maranatha je krásná na pohled a libozvučná na poslech, jejich kostýmy navrhuje módní profesionál, rozmístění sboru k mikrofonům je hotová zvuková magie, jejich sólisté jsou úžasní a kapela šlape jako hodinky. Maranatha má ale ještě něco unikátního, co na běžném gospelovém koncertu neuvidíte, a vím to jen proto, že jsem se jednoho kempu osobně zúčastnila a ten zázrak mohla vidět na vlastní oči.
Takže teď musím napsat, že si pro příště moc přeji, aby s kráskami v první řadě zpívala a tleskala i jejich jednoruká sboristka (mimochodem také velmi krásná), protože právě tohle je skutečný zázrak, který může pohnout diváky a povzbudit je k něčemu odvážnému a novému v jejich životě. A při směru, kterým vidím Maranathu jít, mi to nepřipadá nemožné...
Stránky Maranatha Gospel ChoirInformace o gospelovém kempu
