Článek
Letos jsme museli velmi pečlivě zvažovat trasu a také, ke kterému krmelci se vydáme, neboť již několik týdnů v sobě pohyb po lese skrývá určité riziko. Na vině jsou přívaly sněhu, které pak zapřičiňují padání větví. Proto jsme vybrali cestu nižším porostem a pak po široké lesní cestě, vedoucí k místnímu koupališti. Nebezpečí tady bylo minimální.
Krátce po druhé hodině se nás v klubovně sešlo opravdu nemálo. Asi ve čtvrt na tři vyrazil asi padesátihlavý lidský had navzdory dešti směr krmelec. Téměř každý byl obtěžkán jablky, mrkví, usušeným chlebem či rohlíky. Cesta nám trvala asi půl hodiny, neboť jsme museli zvolit husí pochod po úzké stezce, čímž jsme se vyvarovali brodění ve více než půlmetrových závějích.
Krmelec stál na svém místě, ale bylo poznat, že letos k němu zavítalo méně lidí nežli vloni. Pamlsků bylo totiž méně, ještě že nás bylo tolik. Když jsme všichni vyprázdnili své batožiny, čekala tak na zvířata pořádná porce dobrot. Mezitím se déšť změnil v opravdu husté sněžení a za tu dobu naší výpravy připadly dobré tři centimetry čerstvého sněhu.
Jako každým rokem přišel nyní čas na náš kruh přání. Přes vytrvale a hustě padající vločky jsme ho i letos neopomněli. S přáními začal br. Běhy, náčelník střediska Dýmka, a po něm v nezadržitelném sledu následovaly další desítky přání a přáníček. Závěrem nám sestra Míňa přečetla příběh sloužící k zamyšlení a celou sváteční chvilku jsme zakončili "Gillwelským kruhem".
Pak už nás čekala jen zasněžená cesta domů. Dospěláci, kteří již mají vlastního tepla poněkud méně, ho doplnili díky doušku medoviny a hurá zpátky do civilizace. Za pár desítek minut jsme byli zpět a s přáním bohatého Ježíška jsme se na pár hodin rozešli, abychom se v deset hodin večer sešli na náměstí Přátelství při zpívání koled a následně si takřka na půlnoc vyšlápli na kopec Hrádek, kde se uskuteční tradiční soutěž o nej bramborový salát a vaječný koňak.
