Článek
Shirský kůň patří mezi chladnokrevná pracovní plemena. Jako zřejmě všechna plemena těžkých koní vznikl původně pro válečné účely. Byl vyšlechtěn ze středověkého válečného koně, kterému se říkalo velký kůň, než ho Oliver Cromwell přejmenoval na anglického vraníka.
Ve 14. století byly anglické klisny kříženy s hřebci, kteří byli dovezeni z Lombardie. Cílem bylo vytvoření těžkého a silného koně, který by unesl středověkého rytíře v plné zbroji i s těžkými zbraněmi a navíc byl pohyblivý. Následně byli tito koně vylepšeni překřížením koňmi z Nizozemska a později koňmi frískými. Zakladatelem moderního shirského koně byl hřebec Packington Blind Horse z Ashby-de-la-Zouche, který žil v letech 1755 až 1770 v hrabství Leicestershire. Právě v těchto letech získali koně nynější podobu.
Pro svou velikost a obrovskou sílu byl později využíván k tahání lodí proti proudu řek a do zápřahu těžkých povozů. Shirové byli do první poloviny 20. století využívaní zejména v průmyslu a zemědělství, orali, sváželi dřevo, tahali zemědělské povozy, železniční vagóny, pivovarské vozy a vozy s uhlím. Po 2. světové válce už pro ně ale nebylo uplatnění.
Dnes tento nádherný silák rozváží pivo a vozí okouzlené turisty. Nejčastěji shiráky potkáte v Nizozemsku a Německu při různých lidových slavnostech či propagačních jízdách při rozvozu piva. Shirové se také občas účastní drezurních závodů, mají totiž velice vznešený krok, za to nejsou moc dobří skokani. Jsou k vidění v historických filmech, kde vozí těžce oděné rytíře.
Velká hmotnost, výška i pořizovací cena těchto koní poněkud odrazuje zájemce o chov. Shirský kůň potřebuje velký prostor na ustájení, na stravu ale není náročný. Jen jí prostě potřebuje víc. Také hřebelcování není zrovna jednoduché, vždyť ti největší mívají kolem dvou metrů v kohoutku. V Anglii to řeší stejně jako s nasedáním do sedla - prostě si přistaví speciální schůdky. Mnohdy ale není sedlo vůbec třeba. Díky ladným chodům a širokému hřbetu si na shirském koni připadáte jako na pohovce. Navíc díky jejich klidné a rozvážné povaze nehrozí, že by se s jezdcem dali do zběsilého cvalu.
Nejčastější barva shirských koní je černá, ale jsou i tmavě hnědí a bílí. Tmaví koně by však měli mít na těle co nejméně bílých skvrn, upřednostňují se pouze bílé nohy od kloubů dolů, na nichž rostou mohutné rousy.
Velikosti a síle shirského koně odpovídá i cena, která je závislá na stáří a výcviku. Potřebuje dostatečně vyspět a tak se s ním začíná pracovat až po třetím roce života.
V České republice jsou shirští koně k vidění v zooparku Chomutov, na Karlštejně, kde vozí turisty, a u soukromých chovatelů. Pár klisen chovají již bezmála deset let i ve vyškovském zooparku. "Chováme dvě klisny, od kterých jsme odchovali po dvou hříbatech. Klisny využíváme převážně jako expoziční zvířata a pro chov. Několikrát byly použity v zápřahu při propagačních jízdách na pořádaných akcích nebo výstavách," uvedl Petr Bláha.
