Článek
Vernisáž proběhla ve Slezských Rudolticích v sobotu 14. června. V úvodu přivítal návštěvníky správce zámku Tomáš Zemba.
„Rudoltický zámek byl v době svého rozkvětu jedním z kulturních center Slezska. Jsem proto velmi rád, že se sem umění a múzy vrací také díky organizátorům této výstavy,“ řekl Tomáš Zemba.
Letos trio organizátorů Vladimír Ryška, Alexandra Bočková a Dita Pepe připravili pochoutku – analogové fotografie pořízené archaickými metodami jako je například olejotisk, gumotisk nebo van dyke. To ale samozřejmě nebylo vše, v komnatách rudoltického zámku na své diváky čekaly malby, plastiky, kovové skulptury, grafiky a také maketa nové knihy Dity Pepe „Měj ráda sama sebe“.
„Motiv analogu jsme vybrali jako poctu rukodělné práci člověka, poctivému řemeslu. Tento rok máme asi 90 vystavujících, mezi nimi je i Jan Pohribný, Dita Pepe, Otakar Matušek či Zdeněk Vajner,“ uvedl jeden z organizátorů Vladimír Ryška. „Tím, že jsme se rozhodli jít ANALOGovou cestou, jsme zase o něco konkrétnější ve srovnání s předchozími ročníky,“ doplnila Alexandra Bočková.
Mezi jinými vynikla práce uměleckého kováře Jana Guziura, jehož kovoví brouci, pavouci a motýli v nadživotní velikosti provázeli diváky každou místností zámku. V balkonu nad zámeckou kaplí pak zaujala plastika mladé jesenické výtvarnice Ivy Svobodové – Tři tváře.
„Modelovala jsem obličeje z hlíny a pak jsem je v pelechovské dílně u pana Lhotského odlila do skla. Sklo tady představuje duši člověka a spojení s železem omezení,“ prozradila netradiční postup Iva Svobodová a doplnila: „Inspirací pro mě byl stejně jako u ostatních prací člověk a jeho emoce, člověk více tváří, který prožívá radost, smutek a další pocity. Vevnitř třeba křičí, ale navenek se to bojí dát najevo.“
Úspěchy sklidila také výtvarná dílna pro děti, kde si nejmenší návštěvníci mohli vyzkoušet přípravnou metodu protisk pod vedením Ivy Svobodové a dalších zkušených umělců. Tato technika spočívá v tom, že se na sklo naválí v tenké vrstvě tiskařská barva, pak se na něj položí papír, na nějž se kreslí a přítlakem tužky se vytvoří obrázek, který se natiskne na druhou stranu papíru.
„Na přípravě se podílel kromě organizátorů z Photo NoPhoto z.s., tým zhruba dvaceti lidí a dalších šesti lidí ze zámku. Bez nich by to nebylo možné realizovat, odvedli spoustu práce,“ ocenila pomoc Alexandra Bočková a dodala: „Těšila jsem se na vernisážový víkend, na bohatý program, na setkání se známými a přáteli, ale také na seznámení s novými lidmi a také na to, až si všechna vystavená díla v klidu prohlédnu.“
Návštěvníci vernisáže si mohli vychutnat také orchestr z jesenické umělecké školy, ukázku souboje rytířů ze společenství severských pánů a také se občerstvit u připravených stánků. Samotná výstava potrvá do září, milovníci umění si tak výjimečné práce mohou v zámku prohlédnout až do konce prázdnin.
Umělecký kovář Jan Guziur vytvořil působivé kovové plastiky hmyzu v nadživotní velikosti.
Tři tváře. Plastika ze skla a kovu zobrazuje lidské emoce, které inspirovaly jesenickou výtvarnici Ivu Svobodovou.
Na některá díla si mohou návštěvníci sami posvítit.