Článek
Rostliny v květináči, ve váze, svázané v kytici, živé, uvadající, suché vyjadřují pocit sounáležitosti s květinou nejen pro jméno Růžička. Růžičkovy rostliny na velkorysých plátnech i malých obrázcích vyrůstají z nálad, pocitů a setkání, jak je přináší život. Vášeň, láska, strach, očekávání, radost. S květinou je spojena pomíjivost i nové vzcházení.
Po Rose dolorose, růži bolestné, Rosa umbrosa, růže temná. Vracíme se k názvům, vycházejícím z latinského Nomen omen. Nové obrazy Aleše Růžičky názvu dostávají, Alešova paleta skutečně potemněla. Pro doplnění kontextu jsou vedle současných prací vystaveny i předcházející temné obrazy, a Rosa umbrosa tak nechá nahlédnout ve zkratce na vývoj a ubírání se malíře.
Aleš Růžička patří do generace umělců, kteří nastupovali na výtvarnou scénu během 90. let. Do odborného povědomí se uvedl na IV. Zlínském salonu mladých, kde zapůsobil mezi konceptem a novými médii jako zjevení a za své Parky získal I. cenu Václava Chada.
