Článek
„Marek je estetický vandal, archeolog i sběratel, ale především je úkaz!” představil Marka Schovánka na úvod slavnostní vernisáře výstavy, která potrvá do 25. dubna, kurátor výstavy Marek Gregor.
Do češtiny těžce přeložitelný výraz Austerity, který slovníky popisují jako strohost, prostotu nebo střízlivost, vysvětluje jako Přísné důvody.
Mluví šíleně rychle, zázrakem už je dokázat jeho myšlenky zachytit. Ročník šedesát pět. Vyrůstal v Kanadě. Rodiče byli během srpna šedesát osm na dovolené v Jugoslávii. „Po zkušenostech, které měli s bolševickým režimem, okamžitě odjeli do Rakouska požádat o azyl. Dostali na vybranou: Kanadu, Austrálii nebo Jihoafrickou republiku. Museli se rozhodnout během čtyřiadvaceti hodin. Vybrali si Kanadu. Oficiálně se ztratili.“
Za nimi do Edmontonu ho přivezli rodiče až po roce a čtvrt: „Prý jsem byl poslední československý občan, který se oficiálně dostal přes hranice, po sedmdesátém to už nešlo.“
Marek je Kanaďan, kde vystudoval; Pražan, kde se narodil a kde částečně tvoří; a taky Berlíňan, kde má ateliér a kde provozuje dvě galerie – Spreeviera a West Side Gallery. Tamní čtvrť Mitte u bývalé zdi – dnes tepající centrum německé metropole –, kam se koncem první poloviny 90. let přistěhoval, označuje za „těžký underground.“
Schovánek malíř v případě série obrazů - Steganografií - komentuje úkazy kolem nás: „Když jsme se dozvěděli o Guantánamu, četl jsem knihu Michela Foucaulta Dohlížet a trestat.“ Proč se rudý obraz jmenuje Pamplona, snad ani není potřeba vysvětlovat. Ten největší – částečně graffiti – je komentářem faktu, „jak Rusáci přišli do Evropy a všechno nám tady přemalovávali“. V této sérii maleb využívá princip tajného šifrování zpráv, v nichž kryptogram ukrývá pod vrstvou včelího vosku a vyzývá diváka, aby poselství rozluštil.
Schovánek sochař pak o svých plastikách a la pilulky Trust Your Dealer říká: „Když hledáte poezii, musíte přepnout do estetického vnímání. Hledat duši myšlenky. Esence zůstává. Prášky jsou idealismus. Neřešíme, proč nás bolí hlava. Jen je spolkneme. Kupujeme si je stejně, jako si kupujeme ideály. Účinek se dostaví okamžitě, stačí si jen skočit do apotéky.“
V rozhovoru pro Reflex je před třemi lety po výstavách Propaganda v DOX a The Anarchist Cookie Shop v Tančícím domě popsal: „Existují drogy klasické, ale nacionalismus je taky droga, informatika též, válka je droga, ekonomie je droga… Jsou tu korán, bible… Jeden můj dobrej kamarád, skvělej muzikant a zpěvák skupiny Rammstein Till Lindemann, ode mě osobně dostal prášek White Noise, šéf největší farmaceutické firmy ve městě Berliner Chemie zase Faith. Jasně že se trochu vzpírali, ale přece lidem nemůžete podávat jen samé sladkosti a hlouposti. Co vlastně není droga?“
