Článek
Zdeněk Podskalský se sice narodil 18. února 1923 v Praze, kde i později působil a žil, ale prakticky celý život se vracel do rodného domu v Malenicích na Šumavě. Po studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a FAMU nakonec absolvoval na Vysoké škole filmové v Moskvě.
Po návratu domů se uplatnit jako televizní a filmový režisér. Vedle celé řady zábavných a hudebních pořadů pro televizi, z nichž se některé (například Ztracená revue) dočkaly i významných mezinárodních úspěchů, je jako režisér podepsán pod patnácti celovečerními filmy. K nejúspěšnějším patří snímky jako Bílá paní (1965), Ženu ani květinou (1967), Světáci (1969), Noc na Karlštejně (1974), Drahé tety a já (1975) nebo Trhák (1981).
Zdeněk Podskalský byl mnoha kritiky brán jako rozporuplný tvůrce – na jedné straně nesmírně vzdělaný, bytostný intelektuál s analytickým myšlením, na druhé straně tvůrce, který inklinoval k lehčím a ryze zábavným žánrům. Slavný režisér bez uzardění tvrdíval, že je doživotně postižen slabostí k hudbě, která vychází z prostředí starých šantánů a kabaretů, k nimž odjakživa patřili zpěváci, komici, klauni a samozřejmě „kankánové“ tanečnice.
Byla tu však ještě také nehynoucí láska ke starým operetám, k písním Karla Hašlera a vůbec k staropražskému folklóru, což zúročil mnohokrát na televizní obrazovce (Námluvy komtesy Gladioly aneb Přistání ve skleníku, Fantom operety, Kabaret u dobré pohody) či ve filmu Ta naše písnička česká (1967). Jako režisér je však podepsaný i pod televizními Silvestry, hudebními komediemi s hrdinou jménem Alfons Karásek nebo oblíbeným cyklem Možná přijde kouzelník.
„Zdeněk Podskalský byl umělec, který nikdy žádnou práci a žádný žánr nepodceňoval. Jeho krédem bylo, že i v takzvané „pokleslé zábavě“ je zrnko kvality, z něhož lze vykřesat úsměv a dobrou pohodu. Je to jen otázka poctivého přístupu k věci vzdání úcty autorovi, který měl zájem potěšit lidi. On ve své době a podle svých sil, my mnohem později novými výrazovými prostředky, o jakých se původními humoristovi ani nesnilo. Princip byl – nepodceňovat snahy člověka s dobrými úmysly. Proto Zdeněk považoval za velice nutné, aby v kolektivu, která vytváří zábavný pořad, byla výborná atmosféra. Nikdy si nehrál na režiséra, který se předvádí, takových bylo a je stále dost – a taky nebyl ten, kdo cítí potřebu vytvořit nejprve atmosféru hrůzy, aby umělec s očima navrch hlavy plnil automaticky příkazy a záměry režiséra. Podskalský byl přesvědčen, že chce-li umělec podat skvělý výkon, musí být on sám v dobrém rozmaru a pohodě, o což se pak dělí s publikem. V tomhle jsme si, myslím báječně rozuměli,“ vzpomíná legendární scenárista a jeho častý spolupracovník Gustav Oplustil.
Zdeněk Podskalský zemřel 29. října 1993 – bylo mu sedmdesát let. Jeho první manželkou byla Ruska Tamara Ševčenko, se kterou má syna Zdeňka Podskalského ml. (*1957), jeho druhou doživotní partnerkou byla herečka Jiřina Jirásková.