Článek
Proč jste se rozhodl studovat restaurování?
Od malička jsem byl uchvácen dřevem. Proto jsem se rozhodl vystudovat obor uměleckořemeslné zpracování dřeva – práce truhlářské. Jenže tam jsem se naučil nábytek jen vyrábět, a to mi nestačilo. Toužil jsem poznávat historii a pomáhat uchovávat cenné nábytkové kusy pro další generace. Můj cíl byl tedy jasný, Vyšší odborná škola restaurátorská.
Jak jste se dostal k restaurování barokního oltáře z kostela Svatého Jiří v Kochově u Letovic?
Coby studentovi mi byly jeho části přiděleny jako cenné starožitnosti k restaurování.
Co všechno musí restaurátor udělat, než začne restaurovat?
Měl by si zjistit původ a historii předmětu. Dále následuje restaurátorský záměr – tedy jak se bude během obnovy postupovat, fotodokumentace, průzkum předmětu – jeho materiálového složení a případně další analýzy.
A co jste během svého průzkumu zjistil o oltáři vy?
Nejzajímavější pro mě byla jeho historie. Oltář byl dar od Dietrichsteinů do kaple mikulovského špitálu. Odtamtud jej v roce 1948 přesunuli do Dolních Dunajovic a obratem do Kochova. Většinu své existence byl ale umístěn právě v Mikulově.
Jak probíhalo samotné restaurování?
To stále probíhá. Prvním krokem byla likvidace dřevokazného hmyzu a celkové zpevnění dřevní hmoty. Následovalo tmelení výletových otvorů, tedy dírek například od červotoče, a doplnění chybějících nebo poškozených části. V současné době se zabýváme výrobou vlnitých lišt, které jsou zdobným prvkem oltáře.
A jak jste přišel na to, že neoriginální papírová křídla orla, který patří k soše svatého Jana, skrývají doslova historický poklad?
Bylo to v ten okamžik, kdy spolužáci prováděli odstranění papírových křídel. Ty jsou nyní nahrazeny původními, tedy dřevěnými. Už jsme papíry vyhazovali, když jsem si všiml, že je na zmačkaných papírech něco napsáno.
Co jste dělal dál?
Vrstvy papíru byly navzájem slepeny lepidlem, klihem. Provedl jsem jeho aktivaci a následně se pokusil jednotlivé vrstvy od sebe oddělit. Na doporučení od mých profesorů-restaurátorů, Zdeňka Holého a Radka Ryšánka, jsem kontaktoval profesora Miloše Štědroně z Ústavu hudební vědy. Výsledkem bylo zjištění, že archiválie pochází z Piaristického gymnázia v Mikulově a mohly vzniknout někdy kolem roku 1640. Dalšími informacemi přispěl latiník David Beneš – zjistil, že se jedná o školní a domácí cvičení, během kterých žák zdokonaloval krasopis a překlad z latiny do němčiny. Zajímavostí je, že se student na svůj cvičný papír nejspíš i podepsal. Mezi papíry byly nalezeny také notové zápisy, ve kterých jsou liturgické zpěvy, které známe i dnes.
Jak budete ve zkoumání pokračovat?
Nalezené archiválie jsem předal do Diecézního konzervátorského centra Biskupství brněnského. Poputují do archivu v Rajhradě, kde budou určeny k badatelským účelům. Samotný oltář by měl být součásti plánované expozice v klášteru Znojmo-Hradiště. Je tedy možné, že archiválie budou někdy vystaveny spolu s ním.
