Článek
Tvůrcem ojedinělého projektu byl pravděpodobně Jacopo Strada, znalec umění, historik a architekt, který byl správcem uměleckých sbírek tří habsburských císařů - Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Rudolfa II. Na rozdíl od jiných renesančních památek je bučovický záměk originální stavbou italského typu palazzo in fortezza. Stavba je doslova protkána jedinečnými lunetami a štukovou výzdobou.
Snad nejznámější je Zaječí sál, na jehož klenbě jsou vymalovány scény z "převráceného" světa, v němž zajíci jednají jako lidé, válčí, obsluhují svého krále a dokonce chytají lidi.
S dcerou Jana Šembery, krásnou Kateřinou, panství vyženil Maxmilián z Lichtenštejna, proslulý vojevůdce a diplomat. Lichtenštejnové přestali na zámku sídlit v roce 1685, bohaté vybavení bylo odvezeno do Valtic a Lednice, vodní příkop zasypán, děla z bastionů odvezena do slévárny, odstraněna nádrž kašny a zámecká zahrada rozparcelována na zahrádky pro panské úředníky.
Dnes je obnoven renesanční vzhled zahrady a prohlídková trasa vede místnostmi s pozoruhodnou štukovou výzdobou. K vidění je například stříbrokomora, Venušin sál, Ptačí sál, Císařský pokoj, sál smyslů či barokní kaple.
V zámku sídlí i pobočka Vyškovského muzea, zaměřená na dějiny bučovicka.