Článek
Po své mamince Terezii Mensdorff-Pouilly zdědil upřímnost, otevřenost a toleranci, díky čemuž nedělá rozdíly mezi lidmi. Po tatínkovi Vladimíru Božkovi zdědil pro změnu pracovitost.
Pan Dominik se sice narodil v Kanadě, kam jeho rodiče v roce 1968 utekli, nicméně doma se cítí v jihomoravských Boskovicích, kde se usadil před 15 lety. Aby zde pokračoval v rodinné tradici a chopil se správy majetku, který po devětaosmdesátém roce byl jeho rodině navrácen.
Jistě vás napadá, proč není nositelem příjmení po své mamince, jestli o tomto někdy neuvažoval. „Přemýšlel jsem o to několikrát. Dokonce i můj strýc hrabě Hugo Franz Maria Karl Friedrich Alfons Heinrich Rafael Mensdorff-Pouilly mi nabízel, že mne adoptuje, jelikož v šlechtických rodech platí jasná pravidla k získání šlechtického příjmení. Bohužel ale k tomuto kroku ještě nedošlo,“ prozradil nám Dominik Alphonsus Božek.
Možná i kvůli vytíženosti současného majitele boskovického zámku, hradu, Hotelu s restaurací Pod Zámkem, rozlehlých lesů, stejně jako společnosti SMart Credit, které spadají do rodinného holdingu - pan Dominik se o vše se svými spolupracovníky již léta stará.
Nabízí se otázka, zda při řízení všech objektů, má vůbec nějaký čas na sebe. „Musím si ho udělat a ujišťuji vás, že se v tomto směru rozhodně nezanedbávám. (smích) Například víkendy mám téměř stoprocentně vymezené jen pro svoji rodinu.“
Dominik Alphonsus Božek se narodil a do roku 2004 žil v kanadském Windsoru. Je rozdíl mezi narozeninovými oslavami u nás a v Kanadě? „Ten hlavní spočívá v tom, že zatímco v Kanadě je narozeninová oslava, či párty připravovaná pro vás, zde je stále ještě ve většině případů zažité, že oslavenec pořádá narozeninovou oslavu pro rodinu a přátele. Spíše z takového pocitu, že to od vás okolí očekává. Což je, myslím si, škoda, protože oslavenec by si měl tento svůj den především užít.“
Co se dárků týká, prozradil nám čerstvý padesátník šlechtického původu, že nejvíc ho potěší dárek, který ho příjemně překvapí a udělá opravdovou radost.
Mezi jeho velké záliby patří cestování a vlastně neexistuje místo, kam by se nechtěl podívat. „Pokud by to bylo reálné, celý život bych prožil cestováním z místa na místo. Rád bych poznal celý svět. I ty nejzapadlejší kouty, městečka, vesnice…“
Jinak den, kdy má narozeniny vnímá jako každý jiný, ale přiznává, že skutečný význam narozeninového dne člověku dochází postupně, čím je starší. Z dětství nejraději vzpomíná na rodinné víkendové výlety ke kanadským jezerům, dnes se soustředí více na chvíle, které prožívá v blízkosti manželky, svých tří synů a opravdu nejbližších.