Článek
V nadmořské výšce 665 metrů se nad městem Kdyně nachází zřícenina kdysi významného pomezního hradu, který byl založen zřejmě v druhé polovině 13. století za vlády českého krále Přemysla Otakara II. Měl chránit obchodní stezku z Bavorska, která procházela Všerubským průsmykem.
Krutá, nebo hysterická Apolena?
„Vypravuje se, že právě v oné době zde žila dcera hradního pána jménem Apolena. V krutosti si prý nezadala s lapky svého otce, ráda se zúčastňovala loupežných výprav, které vedl, ba sama je podněcovala,“ uvedl Vladimír Hulpach v knize Báje a pověsti z Čech a Moravy.
Jednoho dne si vyhladovělý myslivecký mládenec Jan utrhl na hradě jablko. Apolena ho přistihla a dala mu facku. Jan ji chytl a pevně stiskl, že sotva dech popadala. Pak odešel, ale Apolena za ním poslala ozbrojence, kteří ho chytli a vsadili do hladomorny.
Jiná verze této pověsti uvádí, že Jan při utržení jablka použil svůj tesák. Apolena, která viděla záblesk ostří, začala křičet, že na ní vytáhl nůž, a tím zburcovala stráže.
Záhadná jabloň
I v dalším pokračování má tato pověst různé verze. Podle té, kterou popsal Vladimír Hulpach, Jan nezemřel: „... do okénka se prodrala větev staré jabloně a nabízela mu velký šťavnatý plod. Jan jablko utrhl, šťastný, že mu alespoň o pár hodin prodlouží život. Jaké však bylo jeho překvapení, když následujícího rána se na snítce červenalo další ovoce. Tak to potom chodilo den co den, jablka zaháněla žízeň i hlad.“
Apolena však strádala, nemohla jíst ani spát. Brzy se ocitla na smrtelné posteli a zpovídala se ze svých hříchů. Nezapomněla ani na nespravedlivé uvěznění Jana a poprosila kněze, aby Jana pohřbili. Apolena už se nedozvěděla, že její vězeň útrapy hladomorny přežil, protože zemřela.
Druhá verze pověsti hovoří o tom, že „zemřeli“ všichni tři. Jan, Apolena i jabloň.
Bloudící přízrak
Apolena však nenašla po smrti klidu. Stihla ji kletba – jednou za rok vstává z hrobu, v ruce drží rudé jablko a bloudí hradem. Prý hledá mládence, který si od ní vezme jablko a tím ji vysvobodí. Je to trest za její kruté chování a pýchu.
Tajná chodba a ztrácející se voda
K hradu Rýzmberk se ale vážou i další zajímavé pověsti. Jedna upozorňuje na tajnou chodbu, která má končit na nedalekém vrchu.
„Opevnění toto jest velmi zajímavé. Hledí-li se s hořejška do vysokých jeho zdí, na nichž ve starých dobách podkroví bývalo, viděti jest chodba, která jde pod val venkovský a podle pověsti se až na Škarmani končí,” uvedl August Sedláček v díle Hrady, zámky a tvrze Království českého.
Sedláček upozornil i na další pověst, která hovoří o tom, že na hradu byla studna, z které v 16. století záhadně mizela voda. Lidé si nedokázali tento úkaz vysvětlit.
„Pro pověru tu nepouštěly se ženy ke studni, nýbrž býval tu starý muž, který vodu vážil,“ dodal August Sedláček.
