Článek
Rorýs obecný je dnes významně ohrožen v souvislosti s rekonstrukcemi a zateplováním budov, při nichž dochází k úbytku vhodných míst pro hnízdění.
„Proto jsme připravili projekt v programu Hýčkejte svou Alma mater, který každoročně vypisuje děkan fakulty, a postarali se alespoň o symbolickou náhradu zaniklých hnízdišť. Zároveň chceme upozornit na akutní ohrožení tohoto výjimečného ptačího druhu,“ uvedl řešitel projektu z katedry zoologie Evžen Tošenovský, který je i členem České společnosti ornitologické.
Již od podzimu se na jedné z budov univerzitního kampusu nacházejí dvě speciální dřevobetonové budky německé výroby. Každá rorýsům nabízí tři hnízdní komory s vletovými otvory. „Celkem tak v budkách může každý rok zahnízdit až šest párů rorýsů,“ upřesnil Tošenovský.
Nové domovy rorýsů budou sloužit i pracovníkům Ornitologické laboratoře katedry zoologie pro vědecké bádání. „V příštím roce plánujeme spuštění on-line přenosu webkamerou z hnízd a podle obsazenosti hnízd i využití ve výzkumu a praktické ochraně druhu, například pro vracení rorýsích mláďat ze záchranných stanic do hnízd adoptivních rodičů,“ nastínil budoucí využití Tošenovský.
Aktivita mladých přinesla fakultě certifikát a plaketu „Přátelé rorýsů“. „Jde o motivační program České společnosti ornitologické, kterým oceňuje snahu o aktivní zachování stávajících, nebo vytvoření nových hnízdišť rorýsů,“ uvedl Tošenovský, jenž ocenění předal v pátek vedení fakulty po ukončení obhajob programu Hýčkejte svou alma mater.
„Jsem rád, že se naše Alma mater stává stále lepším prostředím nejen pro studenty a akademické pracovníky, ale zásluhou podobných projektů, jako bylo letošní vyvěšení rorýsích budek, bude zároveň místem přátelským třeba i pro naše opeřené sousedy,“ řekl děkan fakulty Juraj Ševčík.
Rorýs obecný (Apus apus) je jedním z nejlepších letců v ptačí říši. Za svůj přibližně sedmiletý život nalétá každý rok odhadem přes 190 000 km. Rorýsi ve vzduchu loví, odpočívají, ale také se zde páří nebo dokonce i spí. Pokud rorýs náhodou přistane na rovné ploše (např. při vlétnutí do bytu), jen obtížně vlastními silami znovu vzlétne, jeho malé nožky jsou výrazně redukované a slouží jen k přidržení na kolmých stěnách. Přesto rorýsi potřebují pevnou půdu pod nohama, aby měli kam naklást vejce a vyvést mláďata.