Článek
Houbaři sice lesy berou útokem, ale i tak není problém uzmout lesu pár košíků hřibovitých hub, ať již jsou to oblíbené smrkové hřiby, kozáci, suchohřiby, nebo často zbytečně opovrhované klouzky. Čarokrásně vypadající nesčetné klobouky muchomůrek červených pak navozují atmosféru pohádkového lesa, kde lze za pařezem očekávat Křemílka s Vochomůrkou, či rovnou sedmero trpaslíků. Jejich chuťově hodnotná a nenahraditelná příbuzná muchomůrka růžovka, zvaná masák, rovněž hojností výskytu expanduje, takže labužníci mají proč zdvihnout se od stolu a jít protáhnout údy do lesního ticha.
V médiích je možno spatřit celebrity, chlubící se několika kousky zdatných hřibů, ale i prostý lid v lesích nachází pravděpodobně neskonale bohatší úrodu veškerenstva hub. Na jindy akceptovatelné holubinky rozhodně v košíku letos ku chvále divů přírody nezbývá místu.
Pokud někdo očekává, že zde najde podrobnou mapku výskytu vyobrazených hříbků, bude asi zklamán. Ale i „pouhá“ procházka lesem stojí za to, již jen pro ten klid a počínající hru barev zmírajících listů v nastupujícím podzimu.
Při různorodé přehršli kloboukonohých darů lesa pamětníkům dozajista se prodere do mysli song dua Saze, z něhož kousek textu se vcelku jeví záhodno připomenout:
Směrem do lesů a strání, trousí se národa část, dětičky, dámy a páni, jdou se pást.
A kochat se a radovat, vždyť les jim může darovat, houby, houby, houby. Houby, houby, houby, malý, velký, tlustý, tenký.
Houby, houby, houby, různých forem podle norem. Houby, houby, houby, václavky i muchomůrky.
Ty já mám rád, ty já mám rád, snad tisíckrát.
