Článek
Vánoční trhy v německé Řezně se předhánějí v nápaditosti nabídky - pro náročné v areálu knížecího zámku Thurn und Taxis za vstupné, pro romantiky na břehu řeky u středověkého mostu a pro náruživé v davu na Neupfarrplatz.
Na zámku větším než je londýnský Buckinghanský palác se koná největší a nejhonosnější vánoční trh v Bavorsku se stovkou stánků, magickým osvětlením a řadou překvapení. Mezi návštěvníky se prochází princezna Gloria a ve večerních hodinách se na balkonu zámku zjevuje „knížecí Ježíšek“, přednese poselství, požehná a v šeru stoupá do oblak.
Dole na zemi pak zavládne pozemský ráj. Stánkaři nabízí zdarma ochutnávky, klasický Brautwurst se změní na půlmetrovou klobásu ve stejně dlouhém rohlíku, v drátěných koších hoří ohně pro ohřátí a uzavřené společnosti jsou uzavřeny v zámeckém parku v lesních srubech s obsluhou v dobových kostýmech.
Procházeje městem zahlédneme tu a tam i nějakou českou stopu. Z prvního plakátu se dozvídáme, že Regensburg podporuje projekt partnerského města Plzně - evropského hlavního města kultury pro rok 2015. A středověký Kamenný most přes Dunaj (1146) se nápadně podobá tomu našemu Karlova mostu - pardon Juditina most (1172).
A ejhle – k vidění není celý. Je zahalen stavební plachtou a vykukují jen nové pískovcové kvádry nepodobné těm původním. Škoda. Pohybová kreslená animace v informačním středisku alespoň zachycuje „životopis“ Kamenného mostu se všemi událostmi včetně ničení mostu povodněmi, válkou a využitím mostu jako trestního místa. To když nevěrnice byly shazovány v pytli z mostu do vody.
Každé město musí mít pro turisty připravenu nějakou historií ověřenou kulinářskou lahůdku. V Regensburgu je to nasládlá domácí hořčice – Händlmaier Senf. Původní receptura pochází z roku 1915 a vhodná je prý k bílé klobáse.
Po tak rušném dni je návštěva kulturního stánku nezbytností. Máme zacíleno na výstavu obrazů Oskara Kokoschky. Zlevněné vstupné v galerii Kunstforum přičítáme na vrub adventu a rychlé vyhledání Kokoschových obrazů jeho stylu - svou barevností a brilantními tahy štětce jsou nepřehlédnutelné.
Některé obrazy z jeho čtyřletého pobytu v Praze jsou spíše alegorické. Například portrét T.G. Masaryka (1935) je periférně doplněn o tvář Jana Amose Komenského s listinou Via Lucis – poselstvím o vzdělanosti a humanitě, výjevem z upálení Jana Husa a s panoramatem Hradčan.
Výstava dokumentuje jen jedno období jeho uměleckého života. Stojí proto za zmínku, že převážně tvořil v Rakousku, i když z počátku s nepříjemnými peripetiemi kvůli jeho násilnému expresionismu, který pobouřil veřejnost i kritiku. Před nacisty, kteří zabavili jeho 410 obrazů jako zvrhlé umění, odejel do Británie. A jako správný vlastenec se pak v 50. letech vrací opět do Rakouska. Za dobu svých migrací nabyl britské a československé občanství. Ostatně jeho otec byl Čech a pocházel z rodiny pražských zlatníků.
