Článek
Proslulý jazzman pocházel z Brna, kde se 19. ledna 1944 narodil. Už však během studia na průmyslovce bylo jasné, že se bude věnovat muzice. Učaroval mu jazz, kterému se věnoval v řadě kapel. Muzice se ostatně věnoval i v době vojny, kdy se dostal do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a potažmo do Prahy. Poté působil jednak v divadle Apollo, kde byl vedoucím jedné z instrumentálních skupin - Apollo jazzu, jednak s S+HQ Karla Velebného, kde hrál na piano.
Zahrál si na celé řadě nahrávek a desek, skládal, aranžoval, podíval se do světa. První sólové snímky uplatnil na albu Jazzové piano, v nichž se představil - jak napsal Antonín Matzner - jako typ spontánního, technicky dobře vybaveného pianisty, „jehož řetězová melodika a robustní zvuková sazba nesly zřetelně stopy petersonovského vlivu”. (Oscar Peterson, kanadský jazzový pianista a skladatel, kritiky pokládán za jednoho z nejlepších pianistů všech dob - pozn. aut.).
V Praze se dostal i do bližšího kontaktu s pop music. Nejdřív byl členem skupiny Josefa Laufera, potom postavil vlastní kapelu Šest strýců, s níž natočil v pražské Redutě „live” album Víno, zelí a zpěv (1972).
„Mám rád jazz z počátku šedesátých let, lidovou muziku - hlavně slovácké písničky - a kapely jako Chicago, Ekseption nebo podobné, co hrají zbeatovanou klasiku. Dá se hrát cokoliv - od lidovek až po - a nebojím se říct - klasiku. Když je takhle podmínka splněna, tak lze hrát opravdu cokoliv a vždycky je to dobrá muzika,” řekl Luděk Švábenský v rozhovoru pro časopis Melodie v roce 1972.
Kapela Strýci doprovázela také Milana Chladila a Yvettu Simonovou a potom sedm let Helenu Vondráčkovou. Právě pro ni napsal Luděk Švábenský spoustu písniček, které vyšly na lehce jazzově laděném albu Helena a Strýci (1974) a na singlech Supraphonu. S Helenou Vondráčkovou, s níž ho v té době pojil partnerský vztah, koncertovali nejen doma, ale hojně i v zahraničí (Sovětský svaz, Kanada, Jižní Amerika, Japonsko).
Se zpěvačkou se Strýci Luďka Švábenského objevili rovněž ve filmu Romance za korunu (1975). Byl to právě Švábenský, díky němuž začala Vondráčková příležitostně zpívat jazz, a to nejen na koncertech nebo v televizi (Hudební studio M), ale třeba i na velkém jazzovém pódiu (Mezinárodní jazzový festival Praha v roce 1978).
Po ukončení spolupráce s Vondráčkovou doprovázela Švábenského kapela Karla Černocha a Naďu Urbánkovou. Vedle toho se Luděk Švábenský objevoval v jazzových formacích, doprovázel například Evu Olmerovou nebo Irenu Budweiserovou. Nadále pokračovala jeho už dávno předtím navázaná spolupráce s TOČRem, Orchestrem Václava Hybše, Orchestrem Karla Vlacha nebo Swing bandem Ferdinanda Havlíka. Později komponoval a aranžoval pro big band Bohemia, potom pro vlastní soubor Con alma.
Muzice se věnoval prakticky celý život až do své předčasné smrti. Zemřel v rodném Brně 15. ledna 2003, kdy mu bylo necelých devětapadesát let.