Článek
Nabídku do Rokoka dostala rodačka ze Slatiňan už v roce 1964, kdy vyhrála v pražské Lucerně finále celostátní soutěže Hledáme nové zpěváky. Do angažmá ale nastoupila až o rok později, kdy měla po maturitě na chrudimském gymnáziu.
S příchodem do Rokoka měla na svém kontě slušnou řádku nahrávek a minimálně jeden hit. Zatímco některé natočila ve studiích Československého rozhlasu v Hradci Králové (Řetěz, Prý mě má rád, Chlapec z naší ulice, Ten, koho ráda mám, Mladý pán) či v Pardubicích (Tak to není, tati!), jiné vznikaly - už od podzimu 1964 - v pražském studiu Československého rozhlasu.
Byly mezi nimi například i duet s Milanem Chladilem Vidím tvůj stín, nebo sólové písně Kopretiny, Mlčením povíš víc, Náramek, Pátá, Hříbě, což byl další duet - tentokrát s jejím kolegou z Rokoka Václavem Neckářem, nebo již zmíněná Červená řeka.
„Moje dospělost začala, když jsem jako osmnáctiletá odešla do Prahy,“ vzpomíná zpěvačka ve svých knižních memoárech. Nástupem do pražského Rokoko, kde se naučila jevištní abecedě a kde se také přestala na jevišti stydět, začala její profesionální kariéra.
Její první premiérou na scéně Rokoko byla 28. listopadu 1965 hra Jana Schneidera Čekání na slávu, avšak mnohem náročnější postavu (šlo o roli Vykladačky) dostala až ve Vostřelově nastudování Werichovy a Voskovcovy hry Balada z hadrů.
„V Rokoku jsem si zahrála v řadě představení, ale moc ráda vzpomínám na Dietlovu muzikálovou adaptaci Filosofské historie. Okolo představení se vedla řada sporů a polemik a nechybělo mnoho, aby byla hra zakázána. Myslím, že pěkné bylo i představení anebo lépe pořad Listy důvěrné, které autoři Darek Vostřel a Luboš Ogoun, ale i Angelo Michajlov, Karel Svoboda, Boban Ondráček, Eda Krečmar a Pavel Vrba připravili pro Martu, Vaška a mne. Zazpívali jsme si s chutí jednadvacet nových písniček s debutujícím duem Olgou a Irenou a odvázaná byla i doprovodné hudební skupina Mefisto,“ píše Helena Vondráčkové ve svých knižních memoárech Helena o sobě (a slavní o Heleně).
V Rokoku se Helena Vondráčková dostala do týmu lidí, kteří si ji vybrali a rozhodli se, že z ní „vyrobí“ hvězdu mezinárodního formátu - ovšem nebylo to tím dnešním obvyklým „rychlokvaškovým“ způsobem.
„Firma 3 V“, kterou tvořili ředitel divadla Rokoko Darek Vostřel, dirigent Tanečního orchestru Československého rozhlasu Josef Vobruba a televizní režisér Jaromír Vašta, sice Heleně Vondráčkové udávala počáteční směr, ale současně jí postupně přidělovali stále náročnější úkoly, ať už na scéně Rokoka, na zájezdech, na deskách nebo v televizi.
K jejich naplňování napomáhal pochopitelně neméně důležitý „servis“ - vedle studia zpěvu na pražské konzervatoři to byla především takřka každodenní práce s profesionálními choreografy, režiséry, skladateli a textaři. Spolupráce s nimi se vyplatila - už za rok 1965 získala mladá zpěvačka titul Zlatý slavík.
Helena Vondráčková působila v pražském Rokoku tři sezóny, aby po krátké existenci tria Golden Kids (1968 - 1970) zahájila v roce 1971 sólovou kariéru.