Článek
Judita Čeřovská se narodila 21. dubna 1929 v Mostu. Pocházela ze smíšeného manželství, maminka byla rodilá Němka, tatínek Čech. Tento fakt jí v mládí působil řadu osobních potíží, což bylo dáno především velmi nedobrou politickou situací jak v Německu, tak v Čechách.
Jako malá zpívala při nejrůznějších příležitostech, což s ní šlo i další roky. V roce 1957, to jí bylo sedmadvacet a byla už mámou dvou malých dětí, se zúčastnila v Praze soutěže Hledáme nové talenty, kde skončila jako druhá. Už tehdy mnohé zaujal její podmanivý alt. Přijala pak nabídku a začala vystupovat v pražské Alhambře.
Bylo to v roce 1959, kdy ji automobilová havárie vyřadila na dva roky z umělecké činnosti. Po uzdravení přenesla své umělecké aktivity hlavně do zahraničí, především do německého teritoria. Uměla německy, anglicky, rusky, pochytila i bezchybnou francouzskou výslovnost. V roce 1963 získala na festivalu v polských Sopotech cenu kritiky a o dva roky později vyzpívala na festivalu francouzského festivalu a televize v Rennes Grand Prix de l´interpretation hned dvě ocenění - Velkou cenu za interpretaci francouzské písně a druhou cenu festivalu.
Faktem zůstává, že ani přes časté hotování v zahraničí zpěvačka nevyužila všech šancí, které se jí skýtaly. V určitých chvílích měla zkrátka smůlu, osud tomu chtěl zřejmě jinak. Když zpívala na světové výstavě Expo 67 v Montrealu, kde v show Pop Stars of Prague také ještě účinkovali Josef Laufer, Hana Hegerová a Karel Gott, zalíbila se jistému vlivnému manažerovi natolik, že jí nabídl roční turné po Jižní Americe. Zpěvačku to potěšilo, ale nedělala si kdovíjaké iluze.
„Jenomže ten člověk to myslel vážně,” vzpomínala po letech Judita Čeřovská s nahořklým úsměvem ve svých memoárech. „Přijel za mnou až do Prahy, ale já jsem tenkrát vystupovala zrovna ve Friedrich-Stadt-Palastu, a tak doma zastihl jen manžela a ten ho odbyl slovy: Je matkou dvou dětí, nemůže odjet."
V šedesátých letech minulého století natočila u Supraphonu písničky jako Dominiku, Můj ideál, Je to tak, Romeo nebo Malý vůz. Ty patřily k velkým hitům, k nimž se později zařadily i písně jako Je po dešti, Sám pod svou hvězdou, Můj život je taxi, Každý jednou velkou láskou potká, Akropolis, adieu...
„Od vlasů po lýtka to byla nádherná ženská. A takový měla i hlas. Obojího si byla vědoma a uměla toho využít. Jenže v socialismu se vampové nenosili, a málokdy proto mohla být jako zpěvačka sama sebou. Během času se z ní stala jakási music-hallová dáma. I tak jí ovšem bývala plná nahrávka. Když po ní Dominiku zpívá Ilona Csáková, nemá toho erotismu ani polovinu,” napsal kritik Jiří Černý.
Po častém hostování v zahraničí však ztrácela kontakt s domácí scénou, navíc si tady nevybudovala ani stálý autorský tým. Po roce 1989 vystupovala se skupinou Ivan Smetáček Jazz Ensemle. Zpívala šansony, swingové evergreeny i své staré šlágry a s tímto repertoárem účinkovala v řadě televizních pořadů.
I když se koncem devadesátých let minulého století ze scény pozvolna vytrácela, protože se cítila unavená a byla nemocná, Supraphon jí vydal na CD několik výběrů.