Před čtyřiceti lety vyhořel v Praze Veletržní palác

Celkem bylo na místě zásahu 25 hasičských jednotek, přesto se nepodařilo zničující požár zastavit. Z raně funkcionalistické stavby ve střední Evropě zbyl ve své podstatě jen železobetonový skelet. V té době sloužila jako administrativní sídlo několika podniků zahraničního obchodu Československé socialistické republiky, ale sídlila zde také pobočka pošty, obchod a sklady TUZEX a kino Veletrhy.

Tuto zničující událost připomíná výstava Skleněné peklo, která představuje tematické rozšíření aktuální výstavy Příběh Veletržního paláce. Ukazuje fotografie a archiválie, jak se zachovaly ve složkách vyšetřovatelů požáru, a několik snímků, které pořídili přihlížející. Díky výzvě se podařilo dohledat autora expresivní série více než třiceti barevných fotografií, které přesvědčivě ukazují šíření požáru budovou a které při vyšetřování využívali jak požárníci, tak Veřejná i Státní bezpečnost.

Kurátorka Helena Musilová se svěřila, že si na počátku myslela, jak to bude jednoduché, ale během krátké doby zjistila, že se dochovalo minimum dokumentů a zpráv, neboť s ohledem na to, že v budově sídlil zahraniční obchod, bylo vydáno embargo na veškeré informace a zpravodajství z toho důvodu muselo být velmi chladné.

Důležité je podotknout to, že zasahujícím jednotkám se i přes vlastní destrukci Veletržního paláce podařilo zabránit přeskočení ohně na další budovy v Holešovicích, ale hlavně, nebylo žádných obětí na životech, a to bylo evakuováno cca 650 lidí z kina, kde se právě promítal western MacKennovo zlato, kdy již požár pohltil konstrukci příček a výtahové šachty. Divákům bylo oznámeno, že film se přerušuje kvůli technické závadě. Většina se jich zlobila, že přerušili tak úžasný film, ale záhy zjistili, že nepřesná informace zabránila panice.

K instalaci vychází zajímavý minikatalog, který shrnuje potvrzené informace ohledně vzniku požáru a jeho vyšetřování včetně mediálního ohlasu, který byl minimální. Na požár zavzpomínala paní Mlýnková, manželka (již zesnulého) profesionálního fotografa, který díky dostatečnému množství fotografického materiálu, zaznamenal zničují událost, a to přímo ze svého bytu, který byl v domě přímo naproti Veletržního paláce. Snímky se posléze staly také součástí dokumentace vyšetřování.