Článek
Lebka je asi lišky
Poslední vakovlk uhynul před 80 lety, 7. září 1936, v zoologické zahradě v tasmánském městě Hobart. Oficiálně je považován za vyhynulý.
Národní muzeum v Praze vlastní exemplář, který měli návštěvníci možnost zhlédnout jako preparát v přírodovědecké expozici Archa Noemova v Nové budově Národního muzea. Exponát získalo NM v roce 1897 v Londýně. Tehdejší preparátoři nepoužili původní lebku vakovlka, ale lebku psí či liščí. Kůže je však zachována do nejmenších detailů, včetně hmatových fousků na čenichu.
V Arše Noemově byl vystaven do února letošního roku a následně jej vystřídal exemplář vyhubeného ještěra velescinka kapverdského. Archa Noemova představuje kromě rozmanitých živočišných druhů a životních forem také aktuální problémy a otázky týkající se ohrožení a ochrany celé světové fauny.
Škodil lidem, nejčastější výmluva pro zabíjení
„Na Nové Guineji a australském kontinentu byl vyhuben již před asi 3 tisíci lety. Jako nejpravděpodobnější příčina vymizení vakovlka se uvádí dovezení psů původními domorodci. Do nedávné minulosti přežila jako jediná izolovaná populace vakovlka na Tasmánii, kde za jeho vyhubením stojí příchod bílých osadníků.
Rozsáhlé lesy, které byly pro vakovlka přirozeným prostředím, se náhle změnily na pastviny a vakovlk, považovaný za škůdce na stádech ovcí, byl intenzivně loven. Kvůli této strategii byl v přírodě vakovlk vyhuben už v první polovině 20. století. Poslední pozorování tohoto zvířete v přírodě pochází z roku 1933. Ve sbírkách 110 institucí z 23 zemí celého světa se dochovalo více než 750 různých pozůstatků vakovlka včetně několika desítek vycpanin,“ sdělila Mgr. Kristina Kvapilová z Národního muzea Praha
