Článek
Dvanáct songů v nezaměnitelném podání Marty Kubišové je více než důstojným rozloučením na závěr umělecké kariéry, který plánuje v příštím roce.
Marta Kubišová měla přesnou představu o posledním albu své umělecké kariéry: připravit soulové písně, které toužila zpívat a nahrát ve své (jak sama říká) první kariéře. Bez výjimky jsou to písničky převzaté, především od amerických autorů. Většina z nich je známá v podání černošských vokalistek, jako jsou Aretha Franklin, Dionne Warwick, Diana Ross, Shirley Bassey a spol.
Samozřejmě, že ty písně zpívá jinak, než jak znějí v originále (či dalších verzích), je to pořád ta charakteristická Marta, která moc dobře ví, o čem zpívá. A také cítí, že to není o hlasové ekvilibristice, ale o prožitku. Protože soul je přece – shodně s názvem alba – duše… Barva hlasu, pěvecké cítění, cit pro zpívané poselství i zkušenost osudem nehýčkané ženy – to vše se promítlo do jejího nezaměnitelného podání světových písní.
Album připravila se svým osvědčeným spolupracovníkem klavíristou, aranžérem, kapelníkem a producentem Petrem Maláskem, který si do studia pozval špičkové muzikanty. Jsou to instrumentalisté Josef Štěpánek, Martin Lehký, Pavel »Bady« Zbořil nebo František Kop, znamenité sboristky (Dasha, Alena Průchová a Naďa Wepperová), smyčcové kvarteto i Pražský studiový symfonický orchestr. Texty dodali Marta Skarlandtová a Václav Kopta, z pozůstalosti dvakrát zazní Pavel Vrba. Na albu je zařazen také jeden duet: Protihráč (Ever Changing Times) s výborným Matějem Ruppertem.
Atmosféru správné Duše dotváří, kromě titulní fotky, série fotografií Jana Malíře. Album Soul je hudebním odrazem celoživotního vkusu Marty Kubišové a velmi důstojným rozloučením s uměleckou kariérou.
