Článek
Muzeum papírových modelů připravilo výstavu dvou vynikajících grafiků, kteří se tady představují na výstavě s lakonickým názvem Grafika.
Zatímco Slava Iljašenko je pro nás už známý výtvarník, který se pevně usadil v regionu a jehož tvorbu můžeme sledovat už více jak čtvrt století, Anna Larina-Dzmira je v regionu naprosto neznámé jméno.
Udělat společnou výstavu dvou autorů je vždycky trochu ošemetné. Každý člověk, každý výtvarník má svůj osobitý pohled na svět a v relativně malém, komorním prostředí Zeleného domečku není mnoho prostoru pro to razantně oddělit jednoho od druhého.
Naštěstí platí, že pokud vedle sebe „pověsíte“ dva kvalitní autory, jejich díla se mezi sebou nebudou prát a nebudou si překážet. A navíc takováto přímá konfrontace může nabídnout i nečekaně jiný pohled na svět a obohatit nás.
Akademický malíř Slava Iljašenko se narodil v Kyjevě na Ukrajině, jako potomek Volyňských Čechů. V roce 1982 ukončil studia na Grafické akademii ve Lvově, kde vystudoval fakultu knižní grafiky a designu. Od roku 1992 žije, pracuje a tvoří v České republice. Má za sebou mnoho samostatných výstav v ČR, na Ukrajině, v Polsku, Německu, Nizozemsku nebo Kanadě. Jeho tvorba má jasný základ v realistické malbě či kresbě, ale autor k ní přidává snové, až surrealistické prvky, které umocňují divákův prožitek a nutí ho se zamyslet nad tím, kudy vlastně vede hranice mezi realitou a snem.
Anna Larina-Dzimira se narodila v běloruském Minsku a v roce 2000 ukončila studium na minské Akademii výtvarných umění v oboru grafický design. Poté v rámci postgraduálního studia v letech 2000–2003 absolvovala Fakultu architektury a průmyslového designu se zaměřením na uměleckou grafiku na Akademii výtvarných umění v polské Wroclawi. Momentálně žije v polském Sokolowsku a kromě vlastní výtvarné činnosti se věnuje i restaurování uměleckých děl. Její díla jsou zastoupena ve sbírkách v Bělorusku, Rusku, České republice, Bulharsku, Izraeli, Itálii, Francii, Dánsku nebo USA.
Autorka pracuje se zkratkou, s abstrahováním jednotlivých pojmů či objektů, které následně umísťuje do nadčasového prostředí či do jakéhosi mimočasového prostoru. Ten může symbolizovat třeba její schopnost nadhledu, nebo je jen nutností pro zvýšení napětí v díle. Ovšem i její „mimočasové“ pozadí v sobě nese jakési stopové prvky důvěrně známé reality, která dráždí oko diváka a nutí ho se rozhlédnout kolem sebe, zda vše vypadá tak, jak vypadalo před pár vteřinami, nebo jestli náhodou nedošlo k nějaké změně.
Expozice výstavy představuje aktuální tvorbu dvojice autorů, kteří – ač se nenarodili v Čechách – mají k naší zemi velmi úzký vztah. A vše z toho, co je během života potkalo, se odrazilo i v jejich tvorbě. Vlivy z Ruska, Čech, Běloruska nebo Polska jsou pro nás díky svým slovanským kořenům snadno chápatelné, ale přesto zahalené jakousi jemnou aurou tajemnosti. A přehlídka tajemství či tajností se stává nosnou linkou celé expozice.
