Článek
Těším se na ten pohled. Od parkoviště pod Bukovcem je to pár desítek metrů na horizont. Pak je před vámi ten krajinný zázrak. Pohled známý řadu let. Ale dnes jiný. Vprostřed smaragdové louky s navlečenými endemity chalup zeje stavební jáma jako vchod do pekla. Bude tu stát, naproti Hnojovému domu, nový penzion. Ač je zde stavební uzávěra, tzn. že nové obydlí musí stát na základech starého, vesele se hrabe, dokončení se plánuje na rok 2014. Povolení je platné již řadu let. Na tom, že Jizerka novou kapacitu nepotřebuje, se shoduje většina místních. I miliardář Kellner jen nechal pro své sídlo přebudovat starou celnici, vnější zásahy jsou minimální. Místní protestují a není jim to nic platné, dobrý duch hor také nezasáhne.
Sedalo se tu na lep, možná to pokračuje
Protáhl jsem se pod Bukovcem, jednou z nejvýše položených čedičových vyvřelin v Evropě, kolem restaurace Pyramida k Panskému domu. Bývalo to panství Clam-Gallasů, osada se měla jmenovat po jednom z nich - Vilémova výšina, ale ujala se Jizerka. Kdysi v lesích zapadlé sídlo ptáčníků a čihařů. Tady drobní opeřenci sedali "na lep“, což se později přeneslo jako lidové rčení, byli lapeni a prodáni. Buď k snědku, nebo pro pobavení zavřeni v klíckách.
Na začátku planiny má chalupu bývalý předseda federální vlády Lubomír Štrougal. Cesta se trochu prudčeji svažuje podle dalších chalup k hospodě Pyramida, nad ní se tyčí další ubytovadlo – Panský dům. Nedalekou bývalou sklárnu přestavěli na sportovní středisko. Pod sklárnou leží zdejší muzeum, také se tudy stáčí cesta na Orle, česko-polský přechod.
Potok plný drahých kamínků
Pár set metrů po asfaltce, po níž co chvíli profrčí kolaři, in-linisté nebo lyžaři na kolečkových lyžích, se stáčí vlevo stezka, lemovaná naučnými tabulemi. Prochází podle Jizerky, hnědě zbarvené rašelinou, kol ústí chráněné lokality Safírového potoka, o jehož drahokamech v náplavách psal i jezuita, znalec Čech Bohuslav Balbín. Hledat v písku se nesmí, jsou za to značně tvrdé peněžité postihy. Hnojový dům s exponáty cestovatele G. Ginzela je minulostí, o níž se tu stále vedou debaty, a vzpomíná se na podivína, který bavil příchozí svými historkami. Od jeho smrti v roce 2008 je zavřený.
Od Pytláků na Smědavu
Pravá strana Malé jizerské louky skýtá výstup na Jelení stráň a odtud hřebenovkou k Pytláckým kamenům. Narazíte na jedinečné skalní okno a výhled ze žulových obršutrů po okolí, i na meandry Jizery na Velké jizerské louce. V dáli je vidět Jizera a na druhé straně nejvyšší hora Jizerek Smrk (1124 m n. m) s rozhlednou. Sešel jsem po asfaltu až na Smědavu, omrkl pár dokonale zarostlých řopíků a vydal se opět na Jizerku. Na Pešákovně jsem si dal zvěřinový guláš a už jsem stál u jámy, již tu hrabe bagr. Neutěšený pohled, ještě že tu nepostaví třeba fast food. Kdo ví?
