Článek
Domácí chléb, výborný kozí sýr od místního chovatele a víno, které je hlavním zdrojem inspirace nejen pro autora, ale i pro všechny příchozí. „O čem voní víno“ se dozvíte přímo od Svatopluka Říčánka.
Autorské čtení z jeho stejnojmenné knihy poezie o lásce k vínu, ženám i vinicím vás uvede do té správné nálady, kdy budete každým douškem vychutnávat bobule proměněné v nápoj, ve kterém se snoubí všechny lásky, dřina, slunce a déšť a dá nám zapomenout na každodenní starosti.
Říčánek však nezůstává jen u svých veršů. „Miluji Skácela, Nerudu a další, kteří mají stejný obdiv k vínu jako já. Proto by bylo škoda, kdyby zde tyto unikátní básně nezazněly,“ řekl umělec.
Až se setmí a není vidět na text, přisedá herec k jednotlivým stolům, šeptá dámám jejich oblíbené pasáže, nebo podle nálady hostů zvolí ty nejvhodnější slova. Je vidět, že někteří zde nejsou poprvé a nadšeně skandují: Dej ještě tu o sudu! Pak zase: Ještě o ryzlinku jsi neřekl…
Podvečerem se nesou po celém okolí barvitá slova, někdy posluchačům zvlhne zrak, na tvářích zazáří úsměv, ale především zde vládne pohoda. „Já jsem musela odříct pracovní schůzku, jen abych se sem dostala, abych o nic nepřišla,“ říká paní, která pozvala na tento večírek své příbuzenstvo z Čech a některé pasáže recituje s autorem. „My přijeli z Mikulova na kole. Jen je nám líto, že musíme brzy domů, abychom nezatměli.“
Další hosté jsou náhodní turisté, kteří nalákáni netradičním způsobem pozvání nemohou odolat. Nelitují. Již dlouho jsem nečetla poezii, ale tento večírek, toto laskavé posezení a pohlazení po těle i duši mě opět vrátilo do doby, kdy jsem si pod peřinou četla sladkobolné verše. Věřím každému slovu, nezvyklým příměrům, které Říčánek řekl o víně, mám pocit, že víno je poezie. Už nikdy nebudu ,lemtat´ víno jen tak, pro pocit opilosti, vždy si tam promítnu O čem voní víno a opravdu si ho vychutnám.
Jen zrzavý kocour dává najevo, že tento druh zábavy není pro něj a spokojeně usíná pod šlahouny hroznů.
