Článek
Na kopci docházelo k orgiím s ďáblem, který se zjevoval jako černý kozel nebo kocour. Po divokých sexuálních orgiích odlétali návštěvníci domů, aby škodili na zdraví, přivolávali špatné počasí, neúrodu, rozvraceli manželství. Většinou to byly ženy, muži byli výjimkou.
Tažením proti nečistým silám vysvětlovala církev inkviziční tribunály, i když za nimi stála jen touha po majetku a ovládání lidí. Strašení peklem byl výnosný obchod, nebe se dalo koupit, a nemuselo pršet, hlavně když stále kapalo.
Nádherná krajina Jeseníků byla ve středověku děsivou kulisou pro hlavního inkvizitora Ferdinanda Zachera z Nisy, sloužícího biskupovi F. Wasovi. Zacher byl vzorem pro proslulého Bobliga ze Zlatých Hor.
Od Mohelnice po polský Paczków vede cyklostezka Po stopách čarodějnic v česko–polském pohraničí. Jde o místa, kde se ve středověku pořádaly hony na osoby nařčené ze spolku s ďáblem. Cyklostezka je na našem území rozdělena na dva úseky, jesenický a šumperský, další úsek je již v Polsku. Měří 138 kilometrů.
Šlo převážně o peníze, ne o víru
Nebylo to nic osobního, procesy znamenaly pro vyšetřující tribunál výnosný podnik. Na své si přišli soudci i kat.
Pomníčky nebo pamětní tabule vás zavedou do míst, kde inkvizice řádila. Expozici najdete v Geschanderově domě v Šumperku, několik místností s rekvizitami i kopiemi dobových dokumentů vás provede od nařčení obžalovaných po praskot smolného dřeva a dušené výkřiky na hranici.
Dostanete audioprůvodce, který vás podle vaší volby zavede po jednotlivých etapách čaro(děje). Na zemi nakreslené šlépěje jsou zároveň průvodci mezi jednotlivými exponáty, technika guidePort se zde velmi osvědčila.
Slezské peklo
Čarodějnické procesy se u nás v 17. století téměř výhradně soustředily do oblasti Slezska, a jeho jižní části Nisy a Jesenicka. Pronásledování bylo rozšířeno již ve středověku, písemný podklad dostalo za papeže Innocence VIII. Jeho bula Summis desiderantes dala vzniknout jedné z nejďábelštějších knih novověku – dílo dominikánských inkvizitorů Sprengera a Krämmera „Malleus maleficarum" (Kladivo na čarodějnice).
Kladivo bylo „biblí” pro tisíce jejich následníků. V Evropě inkviziční hranice dohořívaly, Slezsko se hotovilo k protiďábelskému tažení. Procesy zde lze dělit do tří etap – 1. roku 1622, 2.- 1634-1648, 3. – 1651 a 1684.
Druhá etapa se procesně tak rozrostla, že zemská niská vláda vydala povolení ke stavbě pecí, do nichž byli zaživa vhánění lidé.
Ve Zlatých Horách zahynulo 85 lidí, v Jeseníku jich bylo popraveno přes 100. Většinou se jednalo o manželky bohatých měšťanů, kteří přišli o veškerý majetek. Posledním byl roku 1683 Kašpar Gottwald.
Téměř žádná z čarodějnic, která měla umět přičarovat krásu a mládí, krásná a mladá nebyla. To církvi v jejím zastrašování nevadilo, když už vynalezla zlo a peklo, musela si zaň dobře nechat zaplatit.
