Článek
Z historie
V Karlových Varech žila dlouhá léta početná židovská menšina. V době velkého rozkvětu města v druhé polovině 19. století a v první polovině 20. století tvořili Židé asi 10 % obyvatel. V národnostně tolerantním městě se tak směl například v roce 1921 konat mezinárodní sionistický kongres, jemuž tehdy předsedal Chaim Weizmann, pozdější prezident státu Izrael. Ve městě probíhalo bezproblémové soužití mezi Židy, Němci a Čechy po několik generací.
Až s nástupem německého fašismu v roce 1933 začala tato zvrácená ideologie postupně pronikat i do Karlových Varů a po mnichovské zradě v září 1938 propukla naplno. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 bylo po celém Německu a v českém pohraničí zničeno asi 200 synagog. Řada Židů byla v této noci zavražděna a mnoho dalších bylo odvlečeno do koncentračních táborů. V této tzv. "křišťálové noci" byla zničena také židovská obec v Karlových Varech i její synagoga, která zde stála od roku 1877.
Připomínka tzv. křišťálové noci
V neděli 11. prosince se konala v Karlových Varech v kině Drahomíra pietní vzpomínka na tuto neblahou událost. Sál kina byl naplněn do posledního místa. Shromáždění pořádala Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) a Židovská obec Karlovy Vary.
Vystoupila řada řečníků, například generální konzul Izraelského velvyslanectví v Praze, dále primátor Karlových Varů Petr Kulhánek, zástupci partnerského města Eilat v Izraeli, předseda místní židovské obce Pavel Rubín a řada dalších. V programu vystoupila i skupina Hejretband, která hraje a zpívá tradiční izraelské písně. Součástí programu bylo i promítání dobového filmu, který dokládal nejprve rozkvět města, pak nástup fašismu a nakonec vypálení karlovarské synagogy.
Vzpomínky žijící pamětnice
Snad nejpůsobivěji promluvila paní Dorit Pešková, žijící pamětnice tehdejší doby. Ve 30. letech 20. století chodila jako mladá dívka do německého gymnázia v Karlových Varech. Zde měla řadu německých kamarádek. Ale po nástupu fašismu se s ní německé kamarádky přestaly stýkat a ona sama pak prožila hrůznou "křišťálovou noc" a vypálení karlovarské synagogy, kterou do té doby se svými rodiči pravidelně navštěvovala. Rodina pak uprchla do Prahy, ale svému osudu ani tam neunikla. Přes koncentrační tábor v Terezíně se dostali až do likvidačního tábora Osvětim-Březinka. Zde ostatní členové její rodiny zahynuli, ale sama Dorit Pešková přežila.
V závěru svého vyprávění pak měla slovo k mladé generaci: apelovala na mladé lidi, aby se nikdy nenechali zmást neonacistickou ideologií.
