Článek
Dnešní sad Dr. Milady Horákové leží v místech, kde se původně nacházel ostravský městský hřbitov. Ten svoji funkci plnil v letech 1875 až 1979, kdy byl hřbitov včetně krematoria postaveného roku 1925 srovnán se zemí. Podobný osud potkal i jiné ostravské hřbitovy, které se proměnily ve veřejná prostranství a parky, tedy sad Smetanův, Husův a Jožky Jabůrkové.
Zpočátku se změnilo pojmenování hřbitova na park Klementa Gottwalda spolu se stejnojmennou páteřní komunikací, která byla za Rakouska-Uherska třídou Palackého, za první republiky a dnes třídou 28. října. Také umění se zde tehdy téměř nenacházelo, nepočítáme-li dekorativní vázy a pítka, jedinou sochou zde byl Mladý život od slovenské sochařky.
Park na rozhraní Moravské Ostravy a Mariánských Hor je však svým prostorem, ale především historickou pamětí výjimečné místo. V ose bývalé vstupní brány a budovy krematoria našlo místo sousoší Vítězství práce od českého sochaře, v místě krematoria pak byla velká kruhová Fontána s vodotryskem, ve které plavaly ryby, dnes je to mrtvé místo; fontána zavezená zeminou je vysázena kytičkami.
Byla zde vybudována modlitebna Církve bratrské ve tvaru lodi stojící v přístavu nad vodou, za ní se nachází Památník obětem holocaustu českého sochaře, blízko něj byl později umístěn ještě minimalisticky ztvárněný Dialog otce s matkou od japonského sochaře.
Do sadu byly osazeny další zachráněné objekty, které byly uchovány a rekonstruovány. Byl jím i Zázračný strom/Město utopie - abstraktní skladba slovenského sochaře, dále Bez názvu/Had/Labuť od francouzského sochaře - její otevřené tvary směřují k obloze, a hold městu s názvem Ostrava - Tokio 1993 od japonského sochaře.
Můžeme pokračovat dílem Pomník neznámým/Pocta nejmenovaným od českého tvůrce - všem obětem poslední totality a nespravedlnosti vůbec, ocelový plát reálně proražený střelou, na okraji sadu směrem ke třídě 28. října je silným mementem. Jmenujeme i dílo Jogín - od českého tvůrce je ocelové tělo modelované v základních oblinách, dílo Bez názvu/Živý sloup od českého tvůrce, dílo Bez názvu/Konstruktivistická plastika taktéž od českého tvůrce a v neposlední řadě dílo Costruttivo 1/93 Ostrava od italského tvůrce z plátů válcovaného plechu, jíž se postupně otevírá a zavírá prostor a slouží sprejerům k veřejným výtvorům.
Stejně jako celý park i objekty v něm představují místo zmaru a zániku, potlačenou, ale i obnovenou paměť. Zlostně, ale bezmocně lze dodat: na objektech, které vytvořili sochaři světového jména se podepsali sprejeři a znehodnotili je, části parku pak slouží jako místo a úkryt pro lidi bez domova. Každý, kdo parkem procházel v nočních hodinách potvrdí, že se nejedná o lokalitu, kde by bylo možno se bezpečně kochat krásami a klidem okolní přírody.
Závěrem lze říci, že zde již došlo k částečnému zlepšení situace instalací nových laviček, renovoval se minigolf, který byl otevřen a zpřístupněn pro veřejnost.
