Článek
Počátky stavebních prací na tomto objektu se datují k roku 1692, kdy hrabě Filip Emanuel Buquoy položením základního kamene začal plnit slib svého otce, a to vybudovat kostel na počest Panny Marie.
Kopie sošky Panny Marie de Foya totiž podle mínění jeho otce, Karla Filipa Buquoye, se zasloužila o spásu jeho života na moři při cestě z Říma do Španělska, kterou podnikl jako císařský vyslanec roku 1685. Nemilosrdná smrt ho však stejně časem po návratu dostihla, ale předtím stačil vyhledat příhodné místo pro svatostánek. A tím právě byl lesnatý vrch mezi Vodňany a Netolicemi.
Zmíněný oltář s milostnou soškou Panny Marie je dílem řezbáře Jana Wauschera z Lince. Interiér je doplněn zlaceným dřevem a výjevy Křížové cesty. Nedaleká zvonice se může pochlubit hned třemi zvony, nejstarší z roku 1661 pochází ze Svaté Hory, zbývající dva pochází z Německa. V Meditativní zahradě se nachází monumentální lípa Naděje, vysazená pravděpodobně roku 1750. Blízko je hřbitov, ke kterému vede moderně pojatá křížová cesta, areál poskytuje i posezení u venkovního oltáře.
Lomec je ideálním místem pro svatební obřad těch, kterým slib odevzdání se partnerovi není pouhou zakrátko zapomenutou frází. Klášter (bývalý lovecký zámek), spravovaný Kongregací Šedých sester III. řádu sv. Františka, řídí sympatická představená Mlada, rodačka z místního kraje, která ochotně a s porozuměním se zájemci o církevní obřad probere průběh i administrativní náležitosti této mimořádné chvíle.
Za krátké zastavení cestou k Lomci stojí i blízký zámek v Libějovicích - sice nepřístupný, v soukromém vlastnictví a procházející rekonstrukcí, ale symbolizující rodové dění v kraji a spojitost s Lomcem.
Vlastníky byli významní šlechtici, od Malovců přes např. Rožmberky, Švamberky a Buqouye po Schwarzenberky. Libějovická lipová alej končí právě na Lomci. Vede tudy modrá turistická stezka a stezka Julia Zeyera. Ten Lomec často navštěvoval - inspiroval ho k dílu Mariánská zahrada, a to právě když se ubíral alejí k baroknímu kostelu na Lomci.
Na Lomci se od roku 1709 konají pravidelné mše, a typické pro v lese ukrytý Kostel Jména Panny Marie, jak se Lomec nazývá plným jménem, jsou poutě o první sobotě v měsíci, jako např. zkraje roku Tříkrálová, Hromniční, později Postní a Májová, v závěru roku Dušičková a Adventní. Hlavní pouť je vždy v září.
Ne každý z nás v sobě nosí víru, ale kousek naděje, vepsaný do korun prastaré lípy, dozajista není cizí žádné lidské bytosti, a tak toto kouzelné místo stojí za návštěvu i lidem Bohem zcela netknutým, stejně jako zájemcům o historii, kulturu a architekturu. A zdánlivě pouhé posezení v klidu na místě odloučeném od všedního shonu může dodat sílu do dalších, mnohdy nelehkých dnů dnešní hektické a v mnohém nejisté doby.