Článek
Zdeněk Jirotka (7. ledna 1911 - 12. dubna 2003) se narodil v Ostravě, kde dlouhou dobu žil. V roce 1942 napsal svůj nejznámější humoristický román Saturnin, který byl zpracován jako divadelní hra, film i televizní seriál. Jirotka napsal další řadu literárních děl: Muž se psem (1946), Hvězdy nad starým Vavrouchem (1946), Profesor biologie na žebříku (1956), Sedmilháři (1970), Pravidla se změnila - sbírka povídek (2000).
A právě na jeho počest a jako přivítání nového roku uspořádali již druhým rokem členové okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu happennig na Gagarinově náměstí na pravém břehu řeky Ostravice v městském obvodu Slezská Ostrava.
Přítomným občanům, novinářům, fotografům a televizním štábům zahráli dramatizaci druhé kapitoly z románu Saturnin. „Proto Saturniále - je to oslava nejen Saturnina, výročí Zdeňka Jirotky, ale především krásné setkání s lidmi, humorem a dobrou náladou. V minulém roce jsme hráli jeho první kapitolu, dnes druhou a podle počtu kapitol románu je patrné, že máme nejméně dvacet až dvacet pět let co dělat,” řekla Blažena Przybylová, členka okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu.
Po divadelním vystoupení se lidé přesunuli k budově, která zde od 20. let minulého století stojí právě na místě domu, kde bydlel Zdeněk Jirotka. Slavnostně byla odhalena pamětní deska, připomínající autora románu Saturnin.
„Od okrašlovacího spolku jsem dostal důvěru vytvořit pamětní desku, jako vzpomínku, že zde žil Zdeněk Jirotka. Tam, kde měla být deska, je složitá fasáda domu. Využil jsem tedy ten horizontální formát, který může symbolizovat horizont, tu řeku, která byla pro Jirotku důležitá. Na desce je jemně schován i hausbót. Pod jménem Zdeněk Jirotka jsem napsal, jakoby do odrazu hladiny, tvůrce Saturnina,” popsal své umělecké dílo sochař Jan Šnéberger.
Dalším bodem programu byla soutěž o nejchutnější koblihy. Občané, kteří donesli své koblihy, je odevzdali komisi, a ta je nabízela k snědku. Po zkonzumování všech pochutin začalo velmi slavnostní vyhodnocení.
Hodnotícím prvkem byla síla a akustická razance potlesku. Soutěž suverénně vyhrál manžel členky okrašlovacího spolku Blaženy Przybylové pan Przybyl. Výherce poděkoval za vítězství, poděkoval své manželce za to, že mu byla již druhým rokem dána důvěra vlastnoručně koblihy usmažit. Svěřil se, že koblihy byly udělány s láskou, z domácího másla, domácích vajíček, domácího mléka. „No ještě trochu toho cukru a dalších tajných ingrediencí,” dodal pan Przybyl.
Závěrem programu byla tak zvaná koblihová bitva, o které Jirotka píše ve své první kapitole. Loni se válčilo sněhovými koulemi, letos umělohmotnými. Po lítém, velmi krátkém boji nezůstal nikdo nezasažen, takže to skončilo „plichtou”.
Dav spokojených lidí se pokojně rozešel do svých oblíbených hospůdek a možná i domů.
