Článek
Obchodní dům v Praze-Zličíně nabízel tyto slevy v období od 19. do 25. října a mohli jste nakoupit například kávovar, který podle informační ceny stál 1999 Kč a po slevě 20 % DPH už jen 1665 Kč. Kdo si ale vzal do obchodu kalkulačku, zjistil, že sleva z 1999 Kč je 399,80 Kč, což by znamenalo cenu za kávovar 1599,20 Kč. Rozdíl v cenách je tak 65,80 Kč.
Může takto obchodník účtovat ceny a nutit tak zákazníka, aby prováděl složité výpočty? Ten provedl také Jan Řezáč z PR agentury Hill & Knowlton, mediálního zástupce ElectroWorldu : „DPH se v tomto případě od ceny produktu odčítá. Takže výši DPH musíte počítat vždy ze základní sazby produktu (bez DPH). Když budete počítat 1665 + 20 % - tedy 1665 x 1,2, vyjde vám původní cena před slevou.“
S mluvčím ale nesouhlasí Nikola Švábová ze spotřebitelského sdružení Test: „Popsaná situace by mohla být obojím, tedy jak špatné informování a účtování cen, tak i klamavá obchodní praktika. Obojí jsou správními delikty a nad obojím má dohled ČOI.“
Česká obchodní inspekce (ČOI), ale souhlasí s vyjádření obchodníka a nevidí důvod se takovým případem zabývat. „Z pohledu ČOI jako orgánu dozoru je tato informace v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele. Jiná situace by nastala, pokud by nebyla zákazníkům známa konečná cena, ale např. jen cena původní a výše slevy,“ uvedla tisková mluvčí ČOI Miloslava Fléglová.
O vyjádření byla také požádána profesorka občanského práva z Právnické fakulty Univerzity Palackého Blanka Vítová: “Jednání podnikatele, který propaguje svůj výrobek sloganem Nakupujte se slevou ve výši 20 % DPH, podle mého názoru naplňuje znaky jednání zakázané zákonem o ochraně spotřebitele.“
Blanka Vítová se domnívá, že došlo k porušení zákona z těchto důvodů:
Informace o ceně (a informace o způsobu snížení ceny) vzbuzuje zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti, neboť spotřebitel se domnívá, že dostane cenu o 20 % nižší. Navíc se domnívám, že průměrný spotřebitel není schopen vypočítat slevu 20 % DPH.
Při takovémto uvedení ceny je užit údaj, který je sice pravdivý, ale jednoznačně může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit.
Odvolává se přitom hlavně na § 12 zákona o ochraně spotřebitele. Prodávající je povinen informovat zákazníka o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb. Informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Toto se vztahuje obdobně i na informace o způsobech stanovení cen.
V závěru se k problému vyjádřilo také spotřebitelské sdružení Spotřebitel.net: „Podle našeho názoru by se jednalo o porušení Zákona o ochraně spotřebitele, neboť takovéto označení klame spotřebitele. Jsou zde uváděny nepravdivé, nejasné či dvojsmyslné informace.“
ČOI trvala na svém názoru i po reakci profesorky Vítové. Který právní názor je správný, by tak mohl rozhodnout jedině soud.