Článek
Jeskyně se nachází v jižní části Moravského krasu, jižně od vesnice Ochoz u Brna. Její dosud objevená délka činí necelých 1800 metrů a objevné práce budou dále pokračovat, protože ještě není například od všech sedimentů pročištěna skalní klesající chodba, z níž zkušebně obarvené vody komunikovaly s protější jeskyní Netopýrka. V jejím nejnižším bodě, kde také protékají vody nedalekého Hostěnického potoka, totiž byly posléze vody z Ochozské jeskyně zachyceny.
První archivovaný zápis se o Ochozské jeskyni zmiňuje v roce 1830, ale to již byla nějakou dobu známa. Následuje delší historie postupných objevů, kdy po prvních 660 metrech byly postupně překonávány odbočky například odčerpáním sifonů, zatopených trvale vodou.
Ta bývá v jeskyni velmi aktivní. V délce 1000 metrů jí protékají občasné povodňové vody Hostěnického potoka, které pokračují až k vývěrům Říčky pod vrchem Lysá. Při vyšších průtocích přes 20 l/sec však nestačí odtékat trativodnými kanály Ochozské jeskyně a přebytečná část vody pak vytéká hlavně po jarním tání přímo mřížemi jeskynního vchodu do Hádeckého údolí, kde vtéká do povrchového koryta Hádecké Říčky.
Podle množství příchozích zájemců byly každou půlhodinu tvořeny skupinky, odváděny průvodci – speleology do jeskyně skrze její užší vstupní část, zvanou hadice. Za Hadicí následují hlavní prostorné dómy o délce zhruba 250 metrů.
Na stropech se třpytí stalagmitická krápníková výzdoba, ale také sintrové kůry ve tvaru vodopádů, baldachýnů a kup. Pokračuje Nová Ochozská chodba o délce asi 570 metrů oproti toku Hostěnického potoka až po propadání. Snížené stropy tvoří dlouhé plazivky a několik polosifonů včetně chodby plné krápníků.
V blízkosti těchto míst se návštěvníci nacházeli téměř 70 metrů pod povrchem a pak pokračovali stejnou cestou zpět, přičemž již míjeli další nejméně dvě skupiny. Zájem je vždy veliký – neobvyklou příležitost jednodenního vstupu v minulých letech využívalo až 700 zájemců, podobně tomu bylo i tuto neděli. Stálo by za zvážení, jeskyni otevřít častěji.
