Článek
Zatímco široké publikum ji má spojenou především s postavami starostlivých maminek, které vytvořila třeba ve filmu Už zase skáču přes kaluže (1970) nebo seriálu My z konce světa (1975), oblíbená herečka má za sebou i řadu komediálních rolí. K těm nejvděčnějším patřila určitě její Metelková v legendární komedii Bohouš (1968) nebo potrhlá slečna Šimajzlová , kterou hrála pod vedením režiséra Zdeňka Podskalského v seriálu Fantom operety (1970).
Zdena Hadrbolcová se narodila 13. července 1937 a v Praze, kde vystudovala francouzské gymnázium. Poté její další kroky směřovaly na DAMU. K herectví ji to ostatně táhlo už od puberty, dost možná ji k tomu inspirovalo divadelní představení, které do Prahy v padesátých letech přivezl francouzský herec Gérard Philipe.
Po absolutoriu školy působila třicet let v Divadle S. K. Neumana v Praze (dnešní Divadlo pod Palmovkou), kde dostávala velké a zásadní ženské role, třeba v inscenacích jako byly Strýček Váňa, Kdo se bojí Virginie Wolfové, Měsíc nad řekou, Zámek nebo Obchodník s deštěm).
Uplatnila však i své autorské ambice, kdy jako herečka spoluvytvářela tvář pražského Rubínu nebo Divadla na okraji, pro nějž upravila divadelní hry (Othello), psala libreta a koláže (Postřižiny, Ach, kdybyste věděli, s jak okouzlující ženou jsem se seznámil), dramatizovala Čechova a Seneku.
Kromě tvůrčího psaní patřily k jejím láskám už od útlého mládí jazyky. Mimo francouzštiny se věnovala také angličtině a italštině. Její další umělecké aktivity? Přeložila hru Briana Friela Afterplay, napsala detektivní román Paraple paní Černé. Působila na Katedře autorské tvorby a pedagogiky na DAMU, kde vyučovala hereckou výchovu na základě dialogického jednání.
Poté, co odešla ze svého prvního angažmá, se vzápětí uplatnila na dalších pražských scénách (Činoherní klub, Divadlo Komedie, Rokoko, Divadlo Na zábradlí nebo Divadlo v Řeznické).
Nicméně širokou popularitu získala díky rolím ve filmu a televizních inscenacích a seriálech, kde měla obvykle i bezvadné partnery, například také Vladimíra Menšíka, Františka Husáka, Karla Augustu, Lubomíra Kostelku, Karla Hlušičku, Vlastimila Brodského nebo Josefa Vinkláře.
Filmové publikum si ji vybaví nejen jako vesnickou řeznici Mařu v nestárnoucí komedii Zlatá svatba (1972), ale třeba i jako paní matku z filmů Návrat idiota (1999) nebo František je děvkař (2008). Mimochodem, stále aktuální rolí zůstává její Růža v nekonečném seriálu Ulice.
Úspěšných a divácky vděčných filmových a televizních rolí má ale za sebou Zdena Hadrbolcová desítky, ne-li stovky - a jak píše filmový publicista Miloš Fikejz, „vesměs šlo o postavy energických a cílevědomých manželek či mírně potutelných intrikánek, které dokázala vybavit patřičnou dávkou citové zdrženlivosti, ale také rozmarnosti a ženského ostrovtipu”.
A její soukromý život? Provdala se jen jednou za svou studentskou lásku, ale manželství dlouho nevydrželo. Poté se stal jejím životním partnerem dokumentarista a kameraman Jiří Průcha.