Článek
Pašeráctví jen kvetlo
V dalších stoletích přibyla obživa z pašování, to se tu provozovalo ve velkém, proto zde vznikly i stanice financů a posléze i četnictva. Jak to v horách vypadalo, názorně ukázal film Krakonoš a lyžníci.
Roku 1779 do Malé Úpy zavítal císař Josef II., po jeho návštěvě se přistoupilo ke stavbě kostela Petra a Pavla, který je nejvýše položeným horským kostelíkem. Po první světové válce došlo k rozvoji turistiky a restauratérství.
Pomezní Boudy (1050 m n. m) leží v sedle mezi Smrčinnou strání a Pomezním hřebenem. Je tu množství rekreačních zařízení, využívají se celoročně, najdete tu i wellnessy. V zimě je v provozu několik menších vleků a upravená běžecká stopa, v ostatních měsících jsou východiskem pro hřebenovku na Sněžku. Přes 24 hodin otevřený silniční hraniční přechod se dostanete do Polska, nejbližší město jsou Kowary.
Hezká je i procházka po vrstevnici kolem chat, stráně plné lučního kvítí, jsou tu pěkné výhledy na Sněžku.
Jezdí sem linkové autobusy i cyklobusy a skibusy, parkoviště mají dostatečnou kapacitu.
Když začal Hitler šířit nenávist
Ne vždy tu byla idyla. S nástupem nacismu se v místních Němcích začala ozývat touha po připojení k reichu, odkud jim Hitler sliboval ráj a vypořádání se s „nepřátelskými Čechy”. Na to slyšela většina obyvatelstva, najednou si všichni vzpomněli na obrovské příkoří a útisk z české strany.
Dnes připomíná horkou hranici předválečného Československa pouze pamětní deska a malá výstavka v informačním centru. Osada Pomezní Boudy (Grenzbauden) byla součástí Horní Malé Úpy (Ober Kleinaupa), obyvatelstvo měla německé. Z 498 lidí ve 114 domech se jich pouze 20 hlásilo k české národnosti. V obci byl celní silniční úřad, četnická stanice a úřad finanční stráže.
Vzhledem ke zostřující se mezinárodní situaci v roce 1938 došlo k zesílení ostrahy hranic. Oblast byla v působnosti dvou družstev Stráže obrany státu (SOS). Disponovala dvěma lehkými kulomety a třemi bedničkami granátů, krom služebních zbraní.
Po úředním zákazu Sudetoněmecké strany 16. září 1938, uprchl její vůdce Konrád Henlein do Německa. Odtud štval proti republice a organizoval polovojenské oddíly Freikorpsu, složené z českých Němců, řízené vedoucími SA a SS.
Jejich členové, ordneři, se snažili vyvolat povstání. K útoku na čs. celnici došlo poprvé v noci 19. září. Proti celníkům útočilo asi 40 ordnerů, použili samopaly a granáty. To trvalo celou noc. Povstalci budovu zapálili, na místě zůstal mrtvý Eduard Šiman, mrtvého a dva další Němci odvezli přes hranice.
Posila, která přijela z Maršova, Němce vytlačila za hranice. V noci 24. září přišel další útok, tentokráte na četnickou stanici. Bojovalo se i 26. září, obránci se v té době stahovali k hlavní obranné linii u Horní Malé Úpy. To se ale již začalo v Mnichově jednat o zániku republiky.
