Článek
Při nedávném Tour of Oman jsme měli možnost pomocí televizních kamer letmo nahlédnout do Ománu. Oko turisty je však zvídavější a nabídne neokázalý pohled na život i mimo hlavní tepnu země.
Nejideálnější turistická trasa vede z Muscatu podél pobřeží přes Sur k nejvýchodnějšímu místu Ománu, kterému se říká „konec světa“, a vnitrozemím zpět. Cesta je lemována pevnostmi z dob portugalské nadvlády, mešitami všeho druhu a protkána kaňony s říčkami a subtropickou vegetací.
Stačí si pronajmout vhodné auto, ženu vybavit oblečením, které respektuje arabské zvyklosti, a zásobit se pitnou vodou pro případ, že by v poušti nastala nepředvídatelná situace. Pokud se nebojíte přílivu, želv a krabů, dá se stanovat kdekoliv. Letní nesnesitelné vedro však zažene turisty spíše do hotýlků.
Vyloženou atrakcí jsou zelené želvy v národní rezervaci Ras Al Jinz. Jejich invaze v tisícovém počtu bývá v červenci, kdy kladou vajíčka do písku. Do každého hnízda po sto kusech. Druhé falešné hnízdo vytváří kvůli predátorům.
Na trase vnitrozemím se dá na pouštních dunách zažít i nějaké to dobrodružství. V Al Mintaribu neodolali naši mladí cestovatelé nabídce místního podnikatele Aliho a vyjeli za krásami pouštního nekonečna. Čtyřkolka jeep zvládne ledacos, ale vycouvat po nápravu zapadlá v duně nezvládla. Ali se snažil o nemožné. Pak stačilo kamsi zavolat mobilem a vbrzku bylo přistaveno náhradní auto.
Přestože se Omán nachází na bohatém arabském poloostrově, na okázalost moderní architektury si nepotrpí. Vztah k historickému bohatství země nejlépe vystihují slova Jeho Veličenstva sultána Qaboos bin Saida: „Cestovní ruch je příspěvek k hospodářské diverzifikace, neboť naše drahá země může nabídnout historické dědictví, přírodní krásy, folklor a ducha přátelství ománských občanů. Díky bohu.“
Zdá se, že země s osvíceným monarchou není špatné řešení.
