Článek
Stalo se tak rámci festivalu industriální kultury Industry Open 2019, během kterého byla veřejnosti zpřístupněna celá řada běžně nedostupných technických památek, ale i například firem a výrobních závodů v celém Plzeňském kraji.
Hlubinný kaolinový důl v Nevřeni, který je spolu s podzemním dolem u Hosína na předměstí Českých Budějovic nejhodnotnějším příkladem dobývání kaolinu podzemním způsobem v celé České republice, vznikl na konci 19. století. V roce 1870 podnikatel Schüsse zahájil těžbu kaolinu patrně povrchově, pomocí speciálních motyk zvaných „prajzák“. Později těžba navětralých arkóz obsahujících kaolin pokračovala i do hlubších podzemních partií.
To už ke slovu přišel i koňský potah, který vytěžený materiál, kterého bylo po zpracování denně 20 až 30 tun, vytahoval ze štoly. V roce 1884 se majitelem dolu stává Karel Wedell, který důl modernizuje a k vyvážení vozů s vytěženou surovinu využívá parního stroje. Ta je pak po zpracování odvážena na vozech k železnici do Kozolup a Třemošné. Již roku 1897 je však důl pro nízký obsah kaolinu v hornině a komplikace s dopravou uzavřen a zařízení přemístěno do nedalekých Ledců. Ve 20. a 30. letech minulého století pak byl ještě proveden průzkum možnosti další těžby jak v hlubinné, tak i povrchové lokalitě v nedalekém tzv. Stejskalském lese, avšak těžba se ukázala jako nerentabilní.
Díky těžbě kaolinu tak vznikla nedaleko Nevřeně unikátní technická památka tvořená sítí podzemních chodeb. Těžba probíhala tzv. chodbicováním, kdy po zpřístupnění ložiska úpatní dopravní šachtou, byly vytvořené chodby postupně zvětšovány až dosáhly šířky 6 a výšky až 18 metrů. Tyto monumentální komory či sály připomínající loď kostela jsou typické pro důlní činnost v dobře tvárných horninách jako jsou arkózy s obsahem kaolinu nebo solné či vápencové podzemní doly.
Dnes těžbu kaolinu v Nevřeni a na severním Plzeňsku vůbec přibližuje Centrum Caolinum, které vzniklo na místě v roce 2012 požárem zničeného kulturního domu a pro veřejnost bylo otevřeno 15.8.2014. Spolu s tím probíhala několik let snaha obce zpřístupnit veřejnosti i unikátní podzemní kaolinový důl, který doposud navštěvovali jen filmaři např. při natáčení pohádky Čertí brko, kdy jeden z prostorů posloužil jako Luciferův trůnní sál, nebo dobrodruzi a zvědavci ilegálním způsobem.
Díky nim vznikla v jednom ze zadních sálů originální „galerie lidového umění“, kdy tito návštěvníci z dobře tvárné do dolu splavené hnědavé kaolinické zeminy vytvořily plastiky nejrůznějších podob a námětů. Při průlezu betonovou skruží do útrob podzemí se však nejeden návštěvník někdy i vážně zranil, a tak byl tento přístup před časem z bezpečnostních důvodů uzavřen.
Od tohoto centra se návštěvníci dostanou po naučné stezce až k vlastnímu nově vybudovanému portálu do podzemních prostor, které rozhodně stojí za zhlédnutí.
