Hlavní obsah

Nespravedlivé nařčení zničilo Vlastovi Burianovi kariéru, rehabilitace se dočkal až po smrti

Novinky, Robert Rohál

Nekulatých 123 let uběhlo v těchto dnech od narození Vlasty Buriana. Disponoval naprosto originálním projevem, který ho pasoval do pozice "krále českých komiků". Jinak by totiž nebyl v roce 1999 v jisté televizní anketě prohlášen za Komika století.

Foto: archiv autora

Zita Kabátová, Vlasta Burian a Jaroslav Marvan v komedii Přednosta stanice.

Článek

„Kdybych měl třídit, řekl bych, že Hašler byl komik regionální, Ferenc Futurista evropský, Vlasta Burian světový, jeden z deseti nejlepších komiků světa,” prohlásil na adresu Vlasty Buriana Jan Werich.

Vlasta Burian, který se narodil 9. dubna 1891 v Liberci, pocházel ze skromných poměrů. Jeho otec byl obyčejný krejčí, zato však vlastenec a nadšený ochotník.

V Liberci prožil malý Vlasta prvních deset let svého života, potom se jeho rodina přestěhovala do Prahy na Žižkov. Jako chlapec se Vlasta učil kupectví. I když byl všestranným sportovcem (tenis, cyklistika, fotbal, jezdectví, automobilový sport), nejvíc ho to stejně táhlo k divadlu. Tam viděl svou budoucnost.

Hned po příchodu do Prahy bral útokem kabarety a malé divadelní scény, kde uplatnil své mimořádné schopnosti baviče. Začínal u Karla Hašlera v sálku Rokoko a s úspěchem pokračoval v kabaretu Červená sedma nebo na scéně Longenovy Revoluční scény, aby poté založil své vlastní - Divadlo Vlasty Buriana (1925 - 1945).

Ostatně už jako populární komik přijal nabídku k hostování v pražském Národním divadle. Poprvé to bylo v Labichově veselohře Slaměný klobouk, podruhé se na naši první scénu vrátil v roli Principála v Talichově nastudování Prodané nevěsty.

Filmové herectví si okusil poprvé v němém filmu Tu ten kámen (1923) a potom ještě v několika dalších snímcích, ale jejich tehdejší ohlas se prý zdaleka nevyrovnal úspěchu, který už zažíval na jevišti.

Režisér Karel Lamač ho obsadil do dnes už kultovních veseloher, jako byly C. a k. polní maršálek (1930), On a jeho sestra (1931), To neznáte Hadimršku (1931), Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932), Ducháček to zařídí (1938 nebo U pokladny stál (1939).

Druhým režisérem, s nímž Vlasta Burian rád natáčel, byl Martin Frič. Výsledkem této spolupráce bylo devět filmů, například fraška Anton Špelec, ostrostřelec (1932), tragikomedie U snědeného krámu (1933), filmová adaptace Gogolova Revizora (1933), Tři vejce do skla (1937) nebo stále zábavná klasika Katakomby (1940).

Situace se obrátila po roce 1945, kdy byl nespravedlivě nařčen a obviněn z kolaborace s Němci. Tehdy byl zatčen, ztratil práci a majetek propadl státu. Na plátno se vrátil až po roce 1950, ale úspěchu, který provázel jeho slavné filmy z let 1930 - 1942, už zdaleka nedosáhl. Paběrkoval, objevil se v pár filmech, jezdil po estrádách a jen horko těžko se vzpamatovával z poválečného otřesu, který mu totálně převrátil život. Navíc dotíralo stáří a s tím spojené zdravotní neduhy.

Světlou výjimkou té doby byla snad jen role královského poradce Atakdále v pohádce Byl jednou jeden král (1954), kde měl v režii Bořivoje Zemana za partnera Jana Wericha.

Je smutné, že veřejně byl Vlasta Burian rehabilitován až v roce 1994, čehož se dočkal dvaatřicet let po své smrti (zemřel v Praze 31. ledna 1962) - ale ještě že tak! Avšak ani dlouhodobé přehlížení, které ho postihlo během budování socialismu, mu nakonec neubralo na proslulosti. Titul Komika století, kterým byl označen v roce 1999, mu už nikdo neodpáře.

Výběr článků

Načítám