Hlavní obsah

Neposedná soška sv. Magdaleny figuruje v pověsti o kostele téhož jména na Prachaticku

Novinky, Petr Hejna

Zhruba napůl cesty mezi Prachaticemi a Volary leží obec Zbytiny, odkud je to tři kilometry na návrší, kde stojí barokní kostelík sv. Máří Magdaleny. Z okraje Volar pak se pěším turistům nabízí pětikilometrová trasa. Odměnou je nádherný výhled do kraje a klidné místo k posezení u barokní památky.

Foto: Petr Hejna
Článek

Pro Šumavu typická průmyslová činnost, tedy sklářství, zde po druhé světová válce zaniklo, stejně jako přilehlá vesnice. Vedla tudy poblíž i stará soumarská cesta, skromná kaplička a poustevna jsou zde zmiňovány již roku 1395.

V těchto místech vyrostl v letech 1752 - 1754 kostel, zasvěcený sv. Magdaleně v duchu tradice pojmenování místa po této světici již od šestnáctého století. Architektem byl Anton Erhard Martinelli (1684 - 1747), původem Ital žijící ve Vídni, a působící též ve službách Schwarzenbergů.

Mezi jeho známá díla patří například kostel sv. Karla Boromejského, kostel řádu německých rytířů a Schwarzenberský palác ve Vídni, katedrála sv. Trojice v rumunské Blaji, budapešťská Invalidovna, zámek Zriňských v chorvatském Čakovci, palác Thinnfeldů v Grazu.

Ale své stopy zanechal i u nás - na zámcích Hluboká (později novogoticky přestavěné), Vranov, či v kostele ve Lštění a kostele sv. Jakuba v Kostelci na Hané. Pokud by bedlivého čtenáře překvapil nesoulad v datu úmrtí architekta a budováním kostela, pak je tomu proto, že jeho projekt realizoval až posmrtně stavitel Franz Fortin.

Poválečný odsun zapříčinil pustnutí prázdné osady a chátrání i úmyslnou devastaci kostela, plánován byl i jeho odstřel. Díky iniciativě volarského faráře Františka Honsy bylo staré poutní místo uchráněno, byť v tristním stavu.

Obnovy se kostel dočkal až v letech 1994 – 1995, a to za finanční podpory rodáků a spolku Adalberta Stiftera z Augsburgu. Od té doby již bylo možno zahlédnout špičku věže cestou vlakem na trati Volary - Prachatice. Dnes zde stojí několik opečovávaných rekreačních chalup, a to v těsné blízkosti památných stromů. I v prostoru dnešního kostela rostla prý v místech nynějšího oltáře mohutná lípa, kterou jistý dřevorubec byl pověřen skácet k zemi. Ke svému překvapení nalezl v kmeni padlého velikána sošku světice. Sochu sv. Magdaleny odnesl do Zbytin, ale ta nehodlala se s novým místem smířit a sama se záhadně vracela na kopec k lípě, kde byla objevena.

Další bájnou postavou pak je vodník, v tomto případě ne jakýsi zlotřilec, číhající na nebohé oběti, ale dobrácký "soused" místních, žijící v rybníčku u kostela.

Cestou od Zbytin zaujme v louce žlutě zářící malá kaplička, od kostela pak lze pokračovat po modré na Dolní Sněžnou a po žluté k národní přírodní památce, kterou je lokalita prameny Blanice.

Svátek sv. Marie Magdaleny připadá na 22. července, dle příběhu, kdy svými vlasy omyla Kristovy nohy, je patronkou holičů, přímluvy u ní hledají i ženy svedené i hříchu podlehnuvší.

S jejím svátkem bylo zvykem nevstupovat do manželství, oprostit se koupele v širé vodě (kdy by její dlouhý vlas mohl plavce stáhnout pod vodu), a naopak praktikovalo se střihání kštice za účelem budoucího bujného růstu vlasu. S její postavou je ztotožňováno několik žen z období Kristova života, i se různí interpretace jejích osudů po Ježíšově smrti. Síla a význam její osobnosti inspirovaly odjakživa umělce, od slavných malířů, po novodobé hledače senzací, tajemna a konspirací, kteří jí přisuzují roli Kristovy ženy a matky jejich dítěte či vícera dětí – to by ale byla dobrá zpráva, že pokolení Kristovo asi dále žije.

Související témata:

Výběr článků

Načítám