Článek
Přicestovaly z magdeburské zoo, příští rok k nim má přibýt samec.
Červené nahradí bílí
Invazivní druhy dokáží při příchodu na nová teritoria, třeba při úniku z chovu, ohrozit původní faunu. Bělohubí krasavci to nečiní, navíc jsou v oblasti přirozeného výskytu loveni a jejich životní prostor se lidskou činností neustále zmenšuje.
Nosálů červených je v evropských zoo kolem tisícovky, bělohubí jsou velkou vzácností, pouhé čtyři desítky. V nosálím výběhu pražské zoo je kromě dvou přírůstků k vidění ještě poslední samec nosála červeného. Je to jeden z druhů živočichů, kteří byli určeni k "útlumu" jako nepůvodní druh.
Nosálové červení - zrovna jako želvy nádherné, mývalové, některé druhy veverek, raci a další živočichové - se podle nařízení komise EU nesmějí chovat ani rozmnožovat na evropském kontinentu. Nařízení se týká i několika druhů rostlin.
Samice jsou společenské, samci samotáři
„Nosál bělohubý se ve volné přírodě vyskytuje převážně ve Střední Americe. Na rozdíl od příbuzných mývalů jsou nosáli aktivní během dne, kdy se pohybují nejčastěji po zemi, ale dlouhým čenichem hledají potravu i v korunách stromů. Živí se malými živočichy, hlízami a plody. Samci jsou spíše samotáři, ale samice s mláďaty žijí ve skupinách společenským životem. Mláďata jsou po narození ukrytá ve stromové dutině nebo v hnízdě. Od nosálů červených se liší bíle zabarveným čenichem a méně výrazným proužkováním na ocase,” informovala mluvčí Zoo Praha Hana Matoušů.
