Článek
Ještě donedávna bylo možné setkat se s oběma najednou, kdy majitel hotelu Jonsdorf představoval nemravného mnicha a ředitel Karáskova muzea loupežníka. Mnich Jon ve svém poustevnickém hábitu vlastnil stádo ovcí, Karásek měl bandu a flintu. Ač první se věnoval Pánu Bohu a druhý ďábelskému řemeslu, oba měli vážné problémy se ženami.
Dávný mnich Jon měl na starosti pozemky v majetku kláštera, odkud mu chodily obdělávat pozemky jeptišky. Podle pověsti byl Jon statný muž, a tak bylo možné, že jeptišky bez dozoru abatyše slevily ze svých předsevzetí a mnichovi mimo polních prací podlehly. Když se to abatyše dověděla, vyhnala je z kláštera. Odešly do hor a prosily mnicha, aby je vzal k sobě, jenže Jon je už nechtěl a tak je vyhnal do hor. Tam se z nich měly stát skály, dnes nazývané Nonenfelsen-Jeptišky.
Ještě nedávný představitel mnicha Jona, ředitel hotelu, to neměl také jednoduché. Zamiloval se do cikánské zpěvačky, která sem zajížděla s cimbálovou kapelou. Když se s ní zapletl, příbuzní dívky ho připravili o hotel v dobách poválečných.
Loupežník Hans Karasek loupil v Žitavských horách, ale rádius jeho řádění zasahoval až na Českolipsko. Zběh z rakouské armády, v padnoucí uniformě kapitána byl na jedné straně zatracován pro loupeže a vraždy, na druhé straně opěvován ženami.
Dívky ho obdivovaly a když nečekaně přišel do venkovské hospody, nemusel nikdy spát sám. A to ho přivedlo i do vězení. Ale ani tam neměl od žen klid. Do drážďanského vězení měšťanské ženy za ním přicházely a podplácely stráž, aby v cele u Karáska mohly alespoň chvilku pobýt.
Oblibu u žen měl i poslední představitel Karáska, mnoho let byl téměř celoněmeckou celebritou. Jeho fotografie v uniformě rakouského kapitána se objevují stále v nejrůznějších časopisech. Na rozdíl od historického loupežníka, žije počestným životem v pohraničním městečku.
Stejně jako skály Nonenfelsen jsou památkou na lidovou tvorbu pověstí, v horách lze najít četné bizarní skály, připomínající Karáskovu loupežnickou minulost. Obří kámen připomíná čajník, v němž si loupežník měl vařit čaj, kámen ve tvaru údajného psa, který na Karáska čeká až se vrátí z vězení a další útvary či místa jsou cíli turistů v Žitavských horách.
V pohraničních obcích je loupežník Karásek stále živou pověstí, v Seifhennersdorfu celoročně navštěvují jeho muzeum tisíce turistů. "Pražský Hans" peče chleba, vaří pivo, připravuje buřty, chodí se po jeho stopách pochody, hrají se dramata a pořádají se různá představení, vše pod jeho jménem. Prostí občané loupežníka brali jako součást hor, jim neškodil a nevraždil je.
Úplně posledním mýtickým mužem je horský farář John, chodí s kufrem do hor a slouží tam mše. Při špatném počasí ji odslouží i v některé venkovské hospodě anebo na samém Hvozdu. Mši svatou v Žitavských horách sloužil po revoluci i český primas Dominik Duka.
