Článek
„Řadu dokumentů zdravotní dokumentace, jako třeba pitevní protokol, musíme skladovat 150 let, někde máme ze zákona na výběr lhůtu buď 100 let od narození pacienta, nebo 10 let po jeho úmrtí. O tom se však často nedozvíme, a tak skladujeme jeho dokumentaci 100 let,” uvádí lékařský náměstek Fakultní nemocnice Hradec Králové a senátor Prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc.
Dokumenty Fakultní nemocnice v Hradci Králové se archivují na třech místech. Například smlouvy nebo zakládající listiny obecně, se stanou v době, kdy nejsou v místě aktuálně potřeba, součástí Státního oblastního archivu na zámku v Zámrsku. Většina zdravotní dokumentace však končí ve spisovnách klinik ve sklepech nemocnice nebo v centrální spisovně zabírající již několik nemocničních budov.
Měrnou jednotkou velikosti skladovacího prostoru je běžný metr (bm), což odpovídá jednomu metru šanonů velikosti A4. V hradecké nemocnici se takových materiálů skladuje zhruba na 12 kilometrů a ročně je potřeba průměrně dalších 600 bm.
„Naše nemocnice byla založena v roce 1928. Ale pro ilustraci: Když byste nyní vyřadili rok 1916, můžete si být jistí, že by se vám do stejného místa rok 2016 nevešel. Lékaři tehdy i na operaci potřebovali pouhé dva listy,“ říká Prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc. Ambulantní dokumentaci je nutné skladovat pouze 5 let od posledního vyšetření, za to jí provozně vzniká obrovské množství. Ročně se jí ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové vyhodí 9730 kg.
Za bující administrativu však mohou stávající zákony jen z menší části. Mnohem více se na ní podílejí vyhlášky. Největší břemeno pak představují pokyny pro vyúčtování zdravotní péče v metodikách zdravotních pojišťoven. Jen například předpis sanitky pro pacienta musí být zanesen dublovaně v několikeré dokumentaci, aby pojišťovna nemohla úhradu odmítnout.
Nemocniční administrativu by měla částečně zjednodušit právě připravovaná novela vyhlášky o zdravotnické dokumentaci a novela zákona č. 96 o nelékařských zdravotnických povoláních. Pomohl by také přechod na elektronickou formu ukládání dat při dořešení pravidel elektronizace a akceptování prvotní vysoké investice. Dosavadní způsob archivace by si vyžádal miliónové náklady.
„Naše nemocnice zvažovala různá řešení – jednak pořízení dalších vlastních prostor a pak přechod do komerční sféry archivování. Dělali jsme si finanční propočet vycházející z kubatury potřebných prostor. Nová budova s kapacitou 10 360 běžných metrů by nás s vybavením vyšla zhruba na 18,4 miliónů korun. Levnější by pro nás bylo archivovat komerčně, což ale při stejné skladovací kapacitě a ceně za 0,70 Kč za běžný metr denně znamená ročně asi 2 650 000 korun jen za skladování, bez nákladů na komerční vyhledávání informací v archivu,” dokládá situaci profesor Jaroslav Malý.
V současném papírovém archivu se však vyhledává jen sporadicky. Slouží zejména k forenzním účelům. Lékaři hledají mnohem častěji v nemocničním elektronickém systému, který obsahuje záznamy od roku 1996.