Článek
Řada černých kočárů se stříbrnými andělíčky, všemu vévodí neskutečný černý vysoký a dlouhý pohřební klenot, mě upoutala víc než zlacený arcibiskupský kočár. Ten je také naprosto unikátním kusem, je neuvěřitelné, jak se tunový kolos ladně houpe v pružinách, ale smuteční nádhera je nepředčitelná.
Obří sbírka
A to Václav Obr, ředitel muzea, prezentuje jeden kočár lepší druhého. Nashromáždil jich přes šedesát, nejsou jen muzejními statisty, používají se k prezentaci a slavnostním jízdám, muzeum se prezentuje velmi populární akcí Josefkolo. Na ní je v praxi viditelné přísloví - Ať se práší za kočárem!
Kolo považuje Václav Obr za jeden z nejdůležitějších lidských vynálezů. A má pravdu, kolo hýbe dějinami a dějiny se točí stále dokola.
V muzeu nebudete vědět, kam dřív upřít zrak. Obr, výborný vypravěč až skoro herec, vás svým výkladem uchvátí, nadšenec a víc než kočárový fanda se pozná. S exponáty, které mnohdy získal v žalostném stavu a bez patřičné dokumentace, mu pomáhá parta nadšenců - od kovářů přes košíkáře po sedláře.
Funébr vůz na cestu poslední
Obří kočár, který táhlo šesti až osmispřežení, je světovým unikátem. Vyrobila ho plzeňská firma Václav Brožík a syn, rozměry má velkolepé: šest a půl metrů na délku, s andělíčkem na střeše 4,15 na výšku.
Firma dodávala na královské dvory, i perskému šáhovi.
Vyrobeny byly údajně čtyři kusy, zachoval se jeden, s poněkud kuriózním osudem. Zda v něm nebožtík absolvoval cestu poslední, se neví, ale pokud ano, musel být průvod velkolepý. Možná převážel ostatky básníka Šumavy Karla Klostermanna, ale to jsou dohady. Uvažuje se i o popravených vůdcích rumburské vzpoury, ale tomu by asi erár zabránil.
O kočáru zazděném v napajedelské Restauraci se Václav Obr dozvěděl náhodou, předtím ho znal jen z fotek. Kočár ale koupila jakási společnost, která ho po částečné rekonstrukci odvezla do italské Verony v domnění, že na něj získá kupce. Obr se pokusil kočár zachránit a podařilo se mu to i za pomoci veřejné sbírky a příspěvku Olomouckého kraje, takže se kočár objevil na Moravě, v Čechách pod Kosířem.
Kočár má secesní výzdobu, plzeňský znak na boční stěně ukazuje, že byl určen pro služby města. Žádné bližší informace se zatím nepodařilo dohledat.
Od prosperity k likvidaci
Brožíkova firma, která se velmi rychle rozvíjela, pokračovala ve výrobě omnibusů a parních strojů, autokarosérií, ale i třeba karosérií plzeňských tramvají, byla v mocnářství velmi ceněna.
Na pražské Zemské jubilejní výstavě roku 1891 propůjčil firmě císař František Josef I. titul „dvorní dodavatel kočárů". Zanikla po Vítězném únoru v roce 1948.
Nejvzácnějším muzejním exponátem je honosný kočár, v němž se vozíval olomoucký biskup a pozdější kardinál Troyer.
Václav Obr má ale svého miláčka: vůz, který je kabrioletem i limuzínou zároveň. Pro svou variabilitu dokázal sloužit v rovníkové Africe i na Sibiři.
