Hlavní obsah

Nejkrásnější místa v Provence - a navrch pár postřehů, které v průvodcích nenajdete

Novinky, Petr Hejna
Aktualizováno

Mnohdy turistům utajena zůstávají místa, která v bedekrech zůstala stranou, ač nejsou o nic poutavější než přelidněné lokality, které cestovní kanceláře nekompromisně zavalují přehršlí krásy chtivých klientů. Leč ta pravá nádhera se nachází často jen pár kilometrů dál, v tichosti a původním koloritu

Foto: Petr Hejna

Moustiers-Ste-Marie v noci

Článek

Mezi nejúžasnější místa jednoznačně patří vesničky Moustiers-Sainte-Marie a Fontaine-de-Vaucluse, ač na kilometry si vzdálenější, spojené přítomností horského potoka. 

Moustiers-Sainte-Marie v regionu Haute-Provence má fascinující polohu, domky jsou rozsety po obou stranách potoka, padajícího strmou rozsedlinou mezi horami. Staré domy, mostíky přes potok, románský kostel i křížová cesta vedoucí k poutní kapli Notre dame de Beauvoir jsou nádherné nejen za dne, ale v noci při působivém osvětlení.

Krásný pohled na vodopády a strž je z teras hotelu Le Relais, kde oko potěší i stolky zdobené motivy z knih Marcela Pagnola, dílo majitelova přítele z Marseiile. Zde se domluvíte i česky - narazili jsme tu na příjemnou pracovnici od nás z Písku. V obci je i muzeum zdejší proslulé fajáns, je výchozím bodem ke kaňonu Verdon a k levandulovým pláním Valensole. Od kaple ve skalách je v kontextu s jejím jménem i pěkný výhled na střechy obce, protější štíty spojuje 227 metrů dlouhý stříbrný řetěz se zlatou hvězdou.

Departement Vaucluse zase skrývá přímo pod horami, ve kterých nedaleko vyvěrá řeka Sorgue, vísku Fontaine-de-Vaucluse.

 K vyvěračce vede nesčetnými stánky lemovaná cesta, samotný pramen pak je přímo největší v Evropě. V obci je několik malých muzeí - speleologické, sošek Santon, odboje i Petrarcovo - právě tento renesanční malíř zde vyznal lásku Lauře, koruny stromů na malém náměstíčku dnes již zčásti halí tomuto velikánovi věnovaný sloup z roku 1804, tedy k 500. výročí jeho narození. Nad zelenomodrými vodami Sorgue se tyčí trosky hradu biskupů z Cavaillonu.

Další tipy na místa již jen názvem: Tarascon, Pantaleon, Goult, Saignon, Pont Julien, Beaucet, Velleron…

Co dozajista vyvolá při toulkách krajem úsměv, jsou masy Korejců, křepčících v mini záhoncích levandule při pořizování selfie, stejně jako podivně kachní chůzí se navečer městečky pohybující netrénovaní cyklisté s jistými opruzenými partiemi, přes den nápadní křiklavými úborky i nezájmem o cokoliv jiného, než o své tachometry, takže klidně minou ruiny akvaduktu jako Barbegal, aniž by zdvihli zrak, natož se chvíli zastavili.

Co smích trochu zmrazí, je ve Francii všeobecně vyšší riziko krádeže, tím větší, čím větší obec. Leč na zloděje jsme narazili i u vsi Lacoste, kdy řádili na parkovišti – zásada je nic nenechávat, otevřít skříňky na palubní desce, aby bylo patrno, že tam není nic k lupu. 

I letošní prestižní průvodce klame informací o možnostech tankování - není pravdou, že nelze platit naší platební kartou, naopak běžně jsou zde hustě rozsety nonstop stanice s automatickým systémem platby kartou, takže ani hrozba omezení zavírací doby neexistuje. Našinec si musí zvyknout, že otevírací doby i supermarketů zde ctí neděli i celkově je úsporná, a na kase oproti našim krajinám prodavačka s úsměvem zdraví jako první a pás na zboží si neplete s dostihovou dráhou. Pivo v restauraci přijde na dobrých 5 eur, ale v obchodě 0,5 l plechovka kolem 1 eura, a to běžně s 8 % alkoholu!

Letos v létě lze počítat s uzavřením některých lesů kvůli riziku požáru, takže opatrnost při poznávání krás jihu Francie je rozhodně na místě. 

Výběr článků

Načítám