Návštěvníci šumperské Hollarovy galerie mají poslední příležitost vyzkoušet si práci paleontologa

„Improvizované naleziště ukrývá model velociraptora. Kdo si však představuje dvoumetrovou obludu z Jurského parku, bude zklamán. Ve skutečnosti tento opeřený ještěr nedosáhl ani metr výšky. U nás na Moravě nežil, protože jsme tu měli i v druhohorách moře. Výstava představuje především fosilie nalezené na Úsovsku, Štítecku a Jesenicku, ale má i širší záběr,“ objasnil autor Milan Dvořák, zoolog a geolog Vlastivědného muzea v Šumperku.  

Kromě zkamenělin ze sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku a Lovecko-lesnického muzea v Úsově jsou v Hollarově galerii k vidění také snímky fosilií od Miroslava Bubíka z České geologické služby Brno a fotografa Pavla Bokra. Výstavu doplnily interaktivní hry pro děti i dospělé, při nichž si zájemci mohou otestovat znalosti týkající se života prehistorických zvířat.  

„Zkamenělina neboli fosilie je zbytek, otisk či stopa po již vyhynulých organismech. Mohou to být stopy po končetinách, drobné dírky po vrtání nebo cestičky. Procesem zkamenění projdou tvrdé části živočichů a rostlin, například zuby, kosti, skořápky, krunýře živočichů, pecky semen, dřevnaté stonky či tvrdé části listů rostlin,“ vysvětluje Dvořák.  

Typickými fosiliemi jsou zkamenělé pozůstatky dinosaurů, trilobitů nebo mamutů. Z říše rostlin se dochovaly různé druhy zkamenělého dřeva či obtisky listů. Mineralizovaný otisk, například trilobita z Barrandienu, je odborníky považován za nepravou zkamenělinu. Věda zkoumající fosílie se nazývá paleontologie.  

„Pokud dávný živočich uvízl pod vodou v bahně, měkké tkáně rychle podlehly rozkladu, zachovány zůstaly tvrdé části krunýře, skořápky či kosti. Prosakující voda, bohatá na minerální složky, pronikla do puklinek a spár a postupně je vyplnila usazeninami, které časem ztvrdly v kámen,“ přiblížil Dvořák, jak se fosilie rodí.  

Zkamenělé dřevo vzniká vyplněním letokruhů oxidy křemíku. Živočich či rostlina ale může také úplně zmizet a zůstane jen stopa nebo dutinka. V jemných nánosech bahna se právě takto uchovaly dokonce i křehké kapradiny.  

„Jen velmi vzácně zkameněliny nacházíme v magmatických horninách, kde se občas může vyskytnout živočich, který byl lapen při výbuchu pradávné sopky. V Oregonu se tak dochoval dvacet milionů let starý nosorožec, u nás nalézáme fosilie ve Štítech nebo v pískovně Kolnovice u Jeseníka. Nejvíce zkamenělin paleontologové odkrývají v sedimentárních horninách, například v jílovitých břidlicích, vápencích a pískovcích,“ uvedl Dvořák.  

Kromě fosilií výstava přibližuje také dendrity, keříčkovité povlaky na povrchu hornin, které vznikají chemickým působením prosakující vody. Návštěvníci se dozvědí zajímavosti o živoucích fosiliích, část výstavy je věnována mohelnickému rodákovi, geologovi a paleontologovi Richardu Schubertovi.  

Výstava Zkameněliny severní Moravy je v Hollarově galerii šumperského muzea k vidění už jen do 6. července.