Návštěvníci muzea oblékají noční košile a uléhají do postelí

„Tuhle ložnici měl náš Karel!!!“ jásá dáma středního věku. „Když jsem byla holčička, spávala jsem v zrovna takové postýlce,“ hlásí jiná dojatě. „Na podobných palandách jsem na vojně probděl celé noci. Nikdy nezapomenu na to, jak byly tvrdé,“ přidává se méně nadšeně další příchozí. 

To děti exponáty nehodnotí a raději zamíří rovnou do postele. Láká je především replika renesančního lože s nebesy. Boty dolů a šup do peřin! Chvíli se jen tak povalují a pak si zařádí. „Tohle by nám mamka s taťkou doma nedovolili!“ hlásí s pusami od ucha k uchu. 

Původní výstava Vlastivědného muzea v Šumperku návštěvníky zavádí do ložnic. Ukazuje, jak se měnil prostor ke spaní a jeho vybavení od nejstarších dob až po dvacáté století. Autorky Lenka Kirkosová a Mária Kudelová výstavu pojmenovaly Dřív než usneš... aneb Jak se kdysi spávalo. 

„Už ve starší době kamenné měli lidé vyhrazený prostor ke spánku, který vystýlali suchými travami a kožešinami. Vznik lůžka jako samostatné konstrukce je spjat s vývojem sedacího nábytku,“ objasnila historička umění Kirkosová. 

Ve starém Egyptě spali lidé na zděných vyvýšených pódiích, v závěsných sítích z rákosí nebo na dřevěných rámových postelích s rohožemi z rostlinného materiálu. Řekové a Římané vyráběli také kovový, nejčastěji bronzový nábytek. Postele vystýlali matracemi a polštáři.

V antickém Římě bylo lehátko hlavním prvkem interiéru. Nesloužilo výhradně ke spaní, lidé vleže stolovali i přijímali návštěvy. Středověká postel měla zvýšená čela a byla od okolního prostředí oddělována závěsy a baldachýnem. V období renesance se do lůžka vkládala ohřívadla plněná horkou vodou, kameny nebo cihlami. 

„Postele byly součástí obytného prostoru, kde se shromažďovala rodina i hosté. Ložnice panovníka sloužila jako přijímací síň. Ludvík XIV. v ní za účasti dvořanů vykonával rituál vstávání krále a vynášel tu i rozsudky. Samostatné ložnice byly pouze na panských sídlech a ve městech. Do vesnického prostředí se rozšířily až po první světové válce,“ upřesnila etnografka Kudelová. 

Výstava mapující, jak naši předkové nocovali, návštěvníkům objasní, proč byly postele v minulosti menší než dnes, jak spávali lidé na venkově, kde ženy rodily. Věnuje se také ložnímu a spodnímu prádlu, hygieně, ukolébavkám, modlitbám i pohádkám před spaním, a dokonce i nocování pod širákem, které přišlo do módy spolu s trampskými ideály ve dvacátém století. 

„Předvádí patnáct dobových interiérů, které jsou dotaženy do posledního detailu, nechybějí ani nočníky pod postelí. Do poloviny vystavených pelíšků mohou návštěvníci ulehnout, vyzývají je k tomu značky bosých nohou,“ uvedla Miluše Berková, tisková mluvčí muzea. 

Interaktivní výstavu, která potrvá až do 21. září, doprovodí výukové programy a tvůrčí dílny. Děti si v nich vyzkoušejí dobová pyžama i poležení na kůžích, palandách, ve stanu a také v replice renesančního lože. Domů si odnesou přikrývku, kterou vlastnoručně ušily, naplnily peřím a provoněly levandulí.